Musel Krtek ke kalhotkám přijít?

recenze

Jak Krtek ke kalhotkám přišel (1998) / Holister

Vzal jsem knihu Jak Krtek ke kalhotkám přišel do ruky a jal se ji předčítat dětem. Čtu a čtu, když tu náhle okem dospělého zjišťuji, jaké hloubky kniha v sobě vlastně skrývá. Zaujalo mě, jak je Krtek ovlivněný společenskými normami, které mu vnucují, že musí nosit kalhoty, jinak že se nestane plnohodnotným členem společnosti. Krtek je zde vyobrazen jako veskrze naivní a infantilní postava bez vnitřních konfliktů, rovněž se podsouvá dojem, že je Krtek těžce izolován od sociálního a historického kontextu. Co mě vyloženě praštilo do očí, tak to, jak je Krtek posedlý svými kalhotami, které jsou pro něj symbolem prestiže a štěstí, ta jeho zavrženíhodná povrchnost, která jinak u krtků není vyloženě obvyklá. Chudák nedovede ocenit přirozenou krásu a hodnotu svého podzemního domova, ani své přátelství se zvířaty. Krtek je také zcela apatický k tomu, jak jeho pitomé (sic!) kalhoty ovlivňují životní prostředí a ostatní bytosti sdíleného ekosystému. Krtek například neví, že jeho kalhoty jsou vyrobeny z bavlny, která je pěstována za použití pesticidů a zavlažována za cenu sucha v jiných oblastech. Nechci ani domýšlet, kdo bavlnu (mezi řádky) sklízí. Vyvstává tedy otázka, zda současné děti může vůbec tento jednorozměrný Krtek, jenž je příkladem nezralé, zranitelné a nešťastné osobnosti, která vážně potřebuje terapii, zajímat. Proč neřeší aktuální a relevantní problémy, které jsou mnohem více interesantní, proč je tak stereotypní, proč nezosobňuje rozmanitost mezi dnešními českými dětmi podle jejich věku, pohlaví, rasy a kultury? Ptám se, byl by opravdu problém nasadit Krtkovi nikáb, přimalovat mu tetování, nebo mu do kapsičky zasunout mobil? Z kalhotek udělat tanga a přidat růžové boa?

Komentáře (5)

Přidat komentář

---