Motýlí tyranie

recenze

Motýlí tyranie (2019) 4 z 5 / Morsie
Motýlí tyranie

Tak jsem zase jednou vystřídala psychologické thrillery za něco trochu oddechovějšího. Nebo oddechovějšího – já jsem si myslela, že to bude oddechové. Počítala jsem, že Motýlí tyranie bude takový obyčejný, možná trochu béčkový sci-fi román.

Pravda, sci-fi to je, ale to je asi tak všechno k mým představám.

Co by to bylo za dobrou a napínavou knihu, kdyby v ní nefiguroval nějaký muž zákona. V Motýlí tyranii jím je Luther Opoku, provinční šerif z kalifornské Sierra Nevady. A jak už to tak bývá, když máme muže zákona, máte taky vraždu, kterou je třeba vyšetřit.

A vražda, to se na takovém poklidném místě jako je Sierra Nevada nestává moc často. Vlastně co si Luther pamatuje, řešil vždycky jen drobné krádeže, nějakou tu rekreační drogu a hledal zatoulané psy. Vražda je novinka a obrovské pozdvižení pro všechny ve městě.

Celé vyšetřování Luthera nakonec zavede až do tajného vědeckého zařízení v Silicon Valley. A i když v tajných zařízeních nemají hosty na denním pořádku, muže zákona přece jen odmítnout nemohou.

A tak se šerif ocitá jako Alenka v naprosté říši divů. Týmy těch nejlepších vědců tu pracují na vytvoření mnoha dokonalých technologií, které by měli výrazně pomoci lidstvu. Hlavní zbraní ve válce za pokrokem a zářnou budoucností je pak vojensky střežený superpočítač ARES.

Luther je veškerou technologií uchvácen, ale rozhodně se nenechá jen tak opít rohlíkem a jeho policejní instinkty jsou v pohotovosti. Proto jeho podezření v případu vraždy padne na vedoucího celého projektu.

A tehdy příběh nabírá na obrátkách. Ve snaze zatknout svého hlavního podezřelého se Luther dostává do různých zákoutí výzkumného objektu a nestačí žasnout. A žasne ještě víc, když potká někoho, kdo by měl být stoprocentně mrtvý.

Luther začíná chápat, že poklidné a idylické místo, kde žil je jen skleněným poklopem na poli záhadných a nebezpečných vědeckých experimentů. Začíná chápat, že jeho život a životy jeho dcery a matky jsou v ohrožení.

Protože superpočítači, umělou inteligencí, nebo paralelními světy to zdaleka nekončí.

Motýlí tyranie. Když jsem po téhle knize sahala, vážně jsem netušila, co všechno na mě vychrlí. Protože to bylo doslova chrlení. I když je pravda, že jsou některé pasáže pomalejší, popisnější a že počet postav dává zabrat, nic to neubírá na čtivosti. Já jsem navíc velký fanda všeho futuristického, sci-fi a moderní technologie doslova hltám, takže i tenhle víc jak pět set stránek dlouhý skvost jsem taky zhltla.

Jsem ráda, že se mi po dlouhé době dostal do rukou sci-fi thriller, který je v mnoha směrech konzervativní a tradiční. Staré dobré soupeření mezi těmi dobrými a zlými, technologie vymykající se kontrole – prostě všechno to, co nás dost možná v blízké budoucnosti čeká.

Motýlí tyranii jsem si užila od začátku až do konce a doufám, že se auto tímto směrem bude ubírat i v dalších knihách. Ráda bych se s ním znovu setkala.

Komentáře (0)