Mojenka.

recenze

Mojenka (2022) 5 z 5 / bajub
Mojenka

Milá Mojenko,

děkuju, žes mě na chvíli vpustila do svého života - žes mě vzala na toulky lesem, žes mi ukázala přírodu svýma očima a žes mi představila svou báječnou rodinu! A věř, že naprosto chápu tvou nenávist k hálkům, parazitům a rakům... Nejednou jsem měla chuť přerušit tvé vyprávění, pevně tě obejmout a v tichosti s tebou v objetí sedět, ale ty jsi neuvěřiltelná holčička, která společně s mámou, tátou, babičkou a pomocí síly přírody vše v rámci možností zvládá. A za to máte můj obdiv. Všichni.

Mojenka je nádherný, poetický příběh o dívce, která se musí potýkat s maminčinou vážnou nemocí. Kniha je primárně určena dětskému čtenáři, ale mám dojem, že dospělák si ji užije daleko víc, protože snáze odhalí překrásné metafory (nicméně nerada bych podceňovala přirozenou dětskou vnímavost, to zase ne).

Olga Stehlíková citlivě a empaticky zpracovává velmi náročné téma vážné nemoci jednoho z rodičů skrze dětského vypravěče. Naprosto bravurně vystihla dětský pohled na věc - na jedné straně je  určitá dětská naivita, bezelstnost, nevědomost, na straně druhé dětská přímočarost, vnímavost, upřímnost, opravdovost. A byť by autorka mohla vytvořit neuvěřitelně srdceryvný doják amerického stylu, neudělala to (díky za to), bolest, vztek, smutek se objevuje jen tak mimoděk, jako takové povzdechnutí, poznámka během vyprávění, což je pro mé prožívání příběhu daleko bolestivější (oproti prvoplánovému dojáku), tohle mě totiž vždy naprosto rozseká. Ano, přiznávám plakala jsem. A ne jen jednou.

Ale nebojte se, není to slzavé údolí od začátku do konce! Mojenka je nádherný, poetický příběh plný popisů přírody (jako tolik informací z říše stromů, rostlin a zvířat jsem snad ještě nedostala v žádné knize), lásky, hledání (nejen sebe sama), vyrovnávání se se s určitou nespravedlností života, a to vše je podáno s příměsí vřelého humoru.

A abych nezapomněla, knihu skvěle dokreslují ilustrace Andrey Tachezy.


Mojenka Mojenka Olga Stehlíková

Když je vám deset a svět se postaví na hlavu… Magdaléna má ráda les, mech, kapradiny, různé odstíny zelené barvy, zvířecí stopy a parůžky. Nesnáší svoje nemožné jméno, chovatelský kroužek, kde „vězní“ zvířata, a přírodopisářku... více


Komentáře (0)

Přidat komentář