Mohlo by být i hůř

recenze

„Renesanční pokoj hotelu Four Seasons v Praze už zažil hodně podivných situací, viděl hodně zvláštních hostů a vyslechl hodně divných příběhů. Ale tento příběh byl tak silný, že mu přivodil převeliký údiv.“

Po přečtení knihy Desperátka, kterou napsala česká spisovatelka Martina Mouseová, jsem se k této autorce musela ještě vrátit. Vybrala jsem si její román Útěk. Martina Mouseová jej napsala letos, jako svou v pořadí čtvrtou knihu, ale vězte, že ne poslední. V současné době totiž pracuje na již pátém románu. Všechny vycházejí jako e-knihy u nakladatelství Martin Koláček - E-knihy jedou. Vymýšlení a psaní příběhů je pro ni prý únikem od všedních povinností, a to je dobře, protože zápletky, ač se můžou zdát poněkud vykonstruované, opravdu nejsou špatné. A to i přesto, že někdy máte pocit, jako byste je už někdy někde četli. Není divu, vždyť vzdělaných, chytrých, schopných a krásných žen, takových, které jsou zároveň i sebevědomé a možná trochu tvrdé, je dost. A právě o nich Martina Mouseová ve svých příbězích píše, i když to, co v nich její hrdinky zažívají, úplně běžné není. A už vůbec ne v Čechách, kde se většinou odehrávají.

…Oběť dobře věděla, že na ni lovec čeká. Tušila ho stejně, jako on tušil ji. Vnímala jeho triumfální pocity. Jeden moment dokonce měla pocit, že se na sebe nějakým záhadným způsobem navázali, že spolu nějakým záhadným způsobem komunikují na dálku. „Nás nedostaneš!“ vyslala oběť lovci jasnou zprávu. „To se ještě uvidí!“ ušklíbl se lovec sebevědomě….

Aničce je osmnáct let. Pro kteroukoliv jinou dívku krásný věk. Ne tak pro Aničku. Žije se svou matkou v osamocené hájovně uprostřed lesa na severu Čech. Nikam nesmí, jen do školy a občas k lékaři. Stejně jako její zdánlivě submisivní matka Kateřina. Příčinou je „Skřet“. Aspoň tak, otci Aničky a manželovi Kateřiny Josefovi, obě ženy v duchu a mezi sebou říkají. Josef je (a vždycky byl) velký despota a silně věřící muž, ze kterého se postupně stává náboženský fanatik. To však nejsou jeho jediné vlastnosti. Jak brzy pochopíte, jedná se o zlého a zákeřného tyrana, kterým se stal již dávno, během svého dětství, ještě před tím, než dospěl.

Kateřina, v den Aničky plnoletosti, rozhodne, že od Skřeta utečou. Má plán, na kterém pracovala celých osmnáct let. Nyní jej hodlá uskutečnit. Překvapí vás a zároveň vám začne být jasné, že Kateřina rozhodně není tou ušlápnutou šedou myškou, za kterou jste jí považovali. Je chytrá, někdo by možná řekl spíše – mazaná – a jak sami později zjistíte, je také krásná a k tomu bohatá! Navíc, přestože o tom párkrát zapochybujete, disponuje ohromnou dávkou citu a empatie. Ještě dřív, než se vám v tomto světle sama ukáže, do děje vstoupí (nečekaně) místní šéf policie podplukovník Tvrdík. Jak to, že si s Kateřinou tykají? Pomůže, ale především podpoří, a právě to obě ženy nyní potřebují nejvíce. Mají totiž strach. Je jim jasné, že tohle Skřet nenechá jen tak být. V tuto chvíli ještě však ani v nejhorších představách netuší, jak daleko hodlá Josef, řečený Skřet, zajít.

„Lovec se připravoval na lov. Byl si vědom, že to bude jeho poslední šance. Udělal už příliš mnoho chyb Největší chybou bylo to, že podcenil oběť. Tato oběť byla velice chytrá. Ke své nelibosti musel lovec přiznat, že jeho oběť je mnohem chytřejší než on. Další chybou bylo to, že moc spěchal. To byly velmi hrubé chyby, které by tak zkušený lovec udělat neměl. Lovec věděl, že už třikrát zklamal. Věděl, že čtvrtý pokus bude poslední. Nechtěl nic nechat náhodě, proto si najal stopaře.“

Jak si Kateřina s Aničkou poradí a co všechno zažijí, vám autorka barvitě vylíčí, to si buďte jisti, a vy, v klidu a bezpečí svého domova, budete napjatě sledovat úskoky zrůdného lovce, ale i lišácké úniky jeho obětí, aniž byste se jich sami museli účastnit. A nakonec tak, jak to má být, bude vše uzavřeno tajuplnou tečkou.

Já myslím, že i přesto, že na mne svět hlavních protagonistek, které se jako mávnutím proutku, ocitly v „high society“, působil příliš vysněně, kniha Útěk určitě stojí za pokus si jí přečíst. Někomu se může líbit, někomu ne, ale to se stává i těm nejlepším spisovatelům. Martina Mouseová má svůj rukopis, její romány jsou thriller, horor i romantika v jednom a nechávají čtenáře nahlédnout i do české historie. Tak hurá do toho, nic neriskujete, sto šedesát čtyři stran přečtete stejně rychle, jako se obě dámy, Kateřina a Anička, stanou dokonale neodolatelnými.

Hana Wielgusová, 15.8.2019

Komentáře (0)