Pro tuláky po hvězdách...

recenze

Jack London (1876-1916), slavný americký spisovatel, sám potýkající se se svými démony, žil velmi dobrodružným životem. Byl námořníkem, zlatokopem, lovcem ústřic i tulákem (hobo). Přes své sklony ke skepsi k lidem, si nakonec víru na ně dokázal zachovat a dokonce jim i pomáhal. To vše se odráží v celém jeho díle, které je určeno právě lidem - bez rozdílu věku. Lidem s otevřenou duší.

Kniha Volání divočiny/Stopami minulých životů je soubor dvou příběhů. Oba jsou úchvatné, ale rozdílné. Volání divočiny je o přírodě, Stopami minulých životů o člověku. Něco je však spojuje – boj o přežití, síla vůle, statečnost a soucit. Jsou to témata nadčasová a budou vždy aktuální. Oba příběhy jsem poprvé četla již ve 14 letech a z dojmů, které na mne zanechaly, čerpám celý život. Dnes, kdy jsem si knihu přečetla znovu po letech a dívám se na ni jiným – dospělým pohledem - se nic nezměnilo. Mohu jen říci …ano, potvrzuji...

Román Volání divočiny byl poprvé vydán již v roce 1903 a je Londonovou nejčtenější knihou. Děj se odehrává koncem 19. století v kanadské provincii Yukon během zlaté horečky na Klondiku. Hlavním hrdinou je pes jménem Buck. Stručně řečeno. Ve skutečnosti to není jenom obyčejný dobrodružný příběh. Je to životní příběh hýčkaného pasteveckého psa, který je ve svých 4 letech násilně vytržen z pohodlného domova v prosluněném údolí a vržen na mrazivý Sever země mezi drsné zlatokopy, donucen tvrdě pracovat (tahat sáně) a bojovat o holý život. Je to však také příběh o přátelství psa s člověkem (Jackem Thortnem), o oddanosti a vděku, kdy se neubráníte smutku a dojetí a také silné náklonnosti. Je to příběh o nerovném boji člověka s přírodou a o cestě statečného psa Bucka divočinou, ve kterém nakonec zvítězí vrozené instinkty, spřátelí se s vlky a zvolí si svobodný a divoký život v přírodě bez lidí. Kdyby byl Buck člověkem, byla by to opravdu silná osobnost s tím nejryzejším charakterem, jaký si umíme představit.

Román Stopami minulých životů vyšel poprvé pod názvem Tulák po hvězdách v roce 1915. Je to příběh o člověku (Darell Standing), odsouzeném k trestu smrti a na mnoho let zbaveném svobody ve věznici San Quentin. Krutým mučením dozorců a izolací na samotce se nenechá zlomit a silou své vůle a možná i něčeho mystického, opouští své svěrací kazajkou sevřené tělo, aby cestoval v čase, nechal svobodně plynout své myšlenky a prožíval dobrodružství mužů v nejrůznějších historických rolích.

Příběh je nekompromisní obžalobou americké justice a poměrů v jejích věznicích, zároveň je však i vyjádřením úcty a obdivu k člověku a jeho schopnosti a síle zachovat si vnitřní svobodu a tím i svou důstojnost. Darell Standing nás z tvrdé reality sebou přenáší do dávných i nedávných časů, kde spolu s ním prožíváme jeho minulé životy. Je to ovšem i krásný a emotivní příběh o ženách a o lásce a obdivu k nim, které jeho hrdina na svých „toulkách“ prožívá.

Hlavní postava i děj jsou inspirovány skutečným příběhem nevinně odsouzeného vězně Eda Morrella, pro obnovu jehož procesu se Jack London angažoval a Morrell byl pak od trestu osvobozen. V románu je zasazen do postavy Standingova spoluvězně.

K celé knize mám jen jednu jedinou výhradu. Textu tohoto vydání poněkud uškodily redakční úpravy (někdy i celých vět) do soudobého jazykového úzu. Londonův styl i v původních překladech, dle mého názoru, není nijak archaický a jeho literární jazyk odpovídá době, ve které se děj odehrává. Tudíž jen dokresluje atmosféru prostředí a celkový dojem a tvoří tak nedílnou součást celého díla.

I tak jsem velmi ráda, že tyto dva romány stále, čas od času, znovu vycházejí a mají tak možnost je číst další a další „tuláci po hvězdách“ – alespoň dvakrát za život.

Komentáře (0)