Posuďte sami...

recenze

Příběhy z Kávobaru. Po jejich dočtení se u Vás projeví doslova abstinenční příznaky.
Autor se zde zaměřuje především na příběhy z každodenního života, se všemi jeho rozmanitými variacemi na mezilidské vztahy. Odehrávají se v malé literární kavárničce na Staré Praze, uprostřed intelektuální literární společnosti, ale i mladých lidí. Dějí se vlastně vedle každého z nás, v podání autorova stylu však působí na naší duši jako balzám. Jsou laskavé a utěšující a zároveň tajemné až magické, někdy absurdní, se schopností najít v nás zasunuté vzpomínky a podívat se na ně právě tak. Laskavě a s úlevou. A určitě se budeme muset zeptat - Co když se to opravdu stalo?

Přestože hlavní profesí Zdenka Primuse jsou dějiny umění, dokáže dobře zaujmout i svou prózou. Jeho volba témat jistě stojí za povšimnutí, neboť jsou velmi aktuální. Ať už děj probíhá v kavárničce uprostřed Prahy nebo na rozpáleném řeckém ostrově, anebo kdekoliv jinde na světě, kam nás jeho příběhy zanesou, podstatné je vždy to, co se tam odehrává. Souvisejí však také se sílou či slabostí osobností jeho protagonistů. Z těchto příběhů je patrné, že autor čerpal nejen ze svých znalostí historie, jež tolik ovlivňuje naše životy, ale i právě z dějin umění, které mnoho z nás stále inspiruje a formuje naší osobnost, ať už chceme nebo ne.
Ve všech svých příbězích používá Zdenek Primus citlivý a nepodbízivý literární styl, místy poetický, s obsahem napětí a tajemna a nezapomíná ani na osobitý jemný humor. Každý příběh má nejméně jednu překvapivou nebo absurdní pointu. Některé příběhy jsou až kruté.
V mnohých využívá svých životních zkušeností a skutečných zážitků i autobiografických prvků.

Ať už čekáte od dobré knížky cokoliv, próza Zdenka Primuse má velké předpoklady Vám to splnit.

Komentáře (0)