Milenec rudé komisařky

recenze

Milenec rudé komisařky (2014) / rachel4439

Ferdinand Ignác Bauer nemusel díky známostem za války do prvních řad, ale podařilo se mu zahrabat v papírování. Je tomu rád, protože není na žádnou velkou akci stavěný. Nějakou náhodou se stane, že je vyslán do Ruska s tajným dopisem, všitým do boty. Cestou potká spoustu zajímavých lidí a stane se mu mnoho nebezpečného. Překoná tuto cestu ve zdraví? Předá dopis? A pomůže tím uzavření míru s Ruskem?

Již druhý historický román od Moby, který čtu v krátké době. Ano, opět jsem se toho trochu bála a ano, opět jsem byla mile překvapena. Vypadá to, že budu muset přehodnotit svůj vztah k této literatuře, protože tohle se četlo prostě skvěle. Kniha je dělena do krátkých kapitol, kdy každá obsahuje nějaký svůj příběh a dohromady dají celou pointu.

Nejhorší a zároveň nejlepší na tom je, že příběh je podle skutečných událostí. Proč nejhorší? Protože byly chvíle, kdy mi přebíhal mráz po zádech napětím, jak jsem se začetla. Ale když jsem si uvědomila, že se to skutečně stalo, stalo se z toho mrazení strachu. A proč nejlepší? Protože je vážně dobře popsáno něco, co by si měl každý uvědomit a alespoň trochu znát. Přece jen, jde o naši historii, o popis situace, která se dotkla našich prarodičů, jejich rodičů a tím i nás všech.

Objevují se jména jako Lenin a Masaryk a jak říkám, v historii se orientuji pouze v základech, ale to, co hlavní hrdina prožil, jak, kdy, kde a za jakých situací se s výše jmenovanými setkal, je naprosto neuvěřitelné. Do tohoto vyprávění jsem spadla po hlavě a uvědomila jsem si spoustu věcí. Byly doby, kdy vážně šlo o život. Byly doby, kdy nespravedlnost vládla světu, kdy se člověk bál vyjít z domu, kdy vás mohli zastřelit uprostřed města a nikdo by ani nevzdechl. Žádná svoboda slova, žádná svoboda volby. Učíme se o tom ve škole, ale skripta a dobře napsaný román, odkud myslíte, že si toho člověk odnese víc?

Komentáře (2)

Přidat komentář

---