Mezi červenou a černou je trefou do černého

recenze

Autorům knižních či filmových sérií se to stává často. Po úspěchu prvního dílu více či méně plánovaně sepíší druhý, třetí či kdovíkolik ještě dílů. Kvalita však jde dolů, dojem nastavované kaše a vysychající inspirace bývá neodbytný.

To však v žádném případě neplatí o švédském spisovateli Janu Gouillou a jeho sérii Velké století. V roce 2014 vydalo brněnské nakladatelství Host Stavitele mostů. Ještě v témže roce se objevil v českém překladu i druhý díl, Norský dandy. Další, v pořadí třetí pokračování nazvané Mezi červenou a černou na sebe nenechalo dlouho čekat. Nejenže se zde dozajista nekoná zmíněný úpadek na pokračování. Řekl bych dokonce, že čím dále, tím lépe.

Osudy bratří Lauritzenů sledujeme v tomto díle od konce první světové války do začátku světové války druhé. Lauritz, Oscar a Sverre jsou zase spolu a jejich úspěšnému osobnímu a hlavně profesnímu životu klade překážky do cesty právě ono nešťastné „velké století“ . Evropa a hlavně Německo se nepoučily a pomalu, ale jistě se ubírají k další válečné katastrofě. Počáteční naděje, že „na obloze není jediný tmavý mráček, je konec se všemi válkami“ , se brzy rozplyne. Právě líčení vzestupu nacistického hnutí, které zpočátku vlastně nebral nikdo vážně, považuji za znamenité ( „minulý rok milióny nezaměstnaných volily toho zmrtvýchvstalého šaška Adolfa Hitlera“ ).

Autor umně proplétá život Lauritzenových ve Švédsku i v Berlíně. Na scénu s postupem času přichází i další generace. Právě v jejím postoji k čím dál temnější německé politice se „láme chleba“ .

Gouillou zdatně kombinuje románovou fikci se skutečnými událostmi. Aniž bych mohl a chtěl cokoli prozradit, ujišťuji vás, že ono neštěstí vylíčené na posledních stránkách, se opravdu stalo a právě v ten den, do kterého ho kniha zasazuje.

Jsem přesvědčen, že pokud vás alespoň trochu zajímají moderní dějiny, budete číst Mezi červenou a černou s velkým zájmem. Nakladatelství Host mělo šťastnou ruku a těší mě, že v jeho edičním plánu je v listopadu počítáno se čtvrtým dílem Velkého století, nazvaným Klapky na očích.

Pěti hvězdičkami hodnotím jen proto, že jich nemohu dát víc.

Komentáře (0)