Mechanický pomeranč
recenze
Mechanický pomeranč (2002)
/ DustinMind
Stanley Kubrick, který v roce 1971 vytvořil z knižní předlohy 137 minut
dlouhý snímek, který patří do dnes mezi jedny z nejoblíbenějších a
nejkultovnějších děl všech dob, věděl naprosto dobře, do čeho jde.
Kapsy sme měli samý many, takže sme vlastně nepotřebovali žádný rozkoše stoulnout,
tolčoknout nějakýho starýho hjumaníka v parku a lukovat, jak se topí v
krvi,zatímco my přepočítáváme vejdělek a dělíme ho čtyřma; ani sme nemuseli předvádět
žádný supernásilí na nějaký roztřepaný ancintní ptice někde v krámě a láfat se
nad vnitřnostma pokladny. Jenže, jak se říká, peníze nejsou všecko.
tolčoknout nějakýho starýho hjumaníka v parku a lukovat, jak se topí v
krvi,zatímco my přepočítáváme vejdělek a dělíme ho čtyřma; ani sme nemuseli předvádět
žádný supernásilí na nějaký roztřepaný ancintní ptice někde v krámě a láfat se
nad vnitřnostma pokladny. Jenže, jak se říká, peníze nejsou všecko.
Podivná mluva, podivné kostýmy a ještě podivnější chování. To vše je
předními tagy pro tuto tvorbu a Anthony Burgess se také stal jediným, který
dokázal využít takovouto kombinaci a nedočkal se žádné konkurence, která by
jeho originalitu ohrozila, nebo jen trochu napodobila.
,,CO teda jako bude, he?"
Poznáte partu mladých kluků, kteří jsou ve skutečnosti opravdu mladí a
zažívají dobu, kdy chodit do barů na sklenici mléka, je opravdu IN.
Čím se taková parta může bavit? Ultra-násilí je pro ně to hlavní, to
zábavný a to opravdu uspokojivý.
Krev se valila, jako by padaly dvě rudý opony, ale mohli ste lukovat, že
Billík to vůbec necítí a že se naopak jako hnusnej tlustej medvěd na mě valí se
svým najfem.Pak sme zhírovali sirény a bylo nám jasný, že milicjanti jedou s gankama
připravenejma k výstřelu rovnou z okýnek svýho policejního auťáku. Ta malá ubrečená
čajina jim bezpochyby všechno řekla, budka na zavolání rožů byla od Městský
elektrárny kousek. „Brzo tě dostanu, jen se neboj," zařval sem, „smradlavej
kozlíku-Billíku. Tvý járble si podám s radostí." Pak všichni (až na Lea - číslo
jedna, kterejchroptěl na zemi) pomalu a s hekáním zmizeli severně směrem k řece
a my šli nadruhou stranu.
Billík to vůbec necítí a že se naopak jako hnusnej tlustej medvěd na mě valí se
svým najfem.Pak sme zhírovali sirény a bylo nám jasný, že milicjanti jedou s gankama
připravenejma k výstřelu rovnou z okýnek svýho policejního auťáku. Ta malá ubrečená
čajina jim bezpochyby všechno řekla, budka na zavolání rožů byla od Městský
elektrárny kousek. „Brzo tě dostanu, jen se neboj," zařval sem, „smradlavej
kozlíku-Billíku. Tvý járble si podám s radostí." Pak všichni (až na Lea - číslo
jedna, kterejchroptěl na zemi) pomalu a s hekáním zmizeli severně směrem k řece
a my šli nadruhou stranu.
Také bych rád dodal, že pan Burgess pro čtenáře udělal menší pomůcku,
kterou je překladač použitých slov, umístěný na konci knihy. Proto je tedy
možné, že mnoha slovům nebudete rozumět, ale v tom je naopak dobré to, že tomu
přijdete na chuť (nemusím mluvit za všechny).
Nedá se říct, že by někdo přišel s podobným nápadem každý měsíc nebo
rok. Protože nepřišel.
Tím se nás spisovatel dostal na trůn a zařadil se mezi literární posly
pro budoucnost a doufám, že kniha se ponese generacemi dál a dál. Dokonce
věřím, že bude neustále nacházet další čtenáře, kteří v ní najdou jiskru,
kterou i v jiných knihách hledají.
kterou je překladač použitých slov, umístěný na konci knihy. Proto je tedy
možné, že mnoha slovům nebudete rozumět, ale v tom je naopak dobré to, že tomu
přijdete na chuť (nemusím mluvit za všechny).
Nedá se říct, že by někdo přišel s podobným nápadem každý měsíc nebo
rok. Protože nepřišel.
Tím se nás spisovatel dostal na trůn a zařadil se mezi literární posly
pro budoucnost a doufám, že kniha se ponese generacemi dál a dál. Dokonce
věřím, že bude neustále nacházet další čtenáře, kteří v ní najdou jiskru,
kterou i v jiných knihách hledají.
Z té bitkové chalupy sem híroval, jak tam nějakej
Hjumaník valí na stroji ťuk ťuk ťuk ťuk ťuky ťuky ťuk ťukťukťukťuky, a to
klepání najednou ustalo a ozval se vojs toho hjumaníka: „Co se děje,
drahá?"
Hjumaník valí na stroji ťuk ťuk ťuk ťuk ťuky ťuky ťuk ťukťukťukťuky, a to
klepání najednou ustalo a ozval se vojs toho hjumaníka: „Co se děje,
drahá?"
Pokud prošmejdíte detaily knihy, zjistíte, že hlavní postava, Alex, bude
za svou lehkovážnost a následky svých činů pykat. Dostane se do vězení, kde
dochází k nápravě ducha i osoby.
Ale co zde považujeme za nápravu, pokud se jedná o zničení osobnosti?
Jak potom člověk prožívá svobodu, pokud má neviditelná pouta.
Můžu za sebe povědět, že jsem při čtení prožíval různé emoce. Ať už
překvapení, radost nebo lítost.
Ke konci prohlašuji, že se u mě tato kniha zařadila mezi 10 nejlepších
knih, které jsem kdy četl a vím, že mezi těmi 10ti také zůstane, protože se
nejedná o nic takového, co by mohlo mít soupeře stejné úrovně.
knih, které jsem kdy četl a vím, že mezi těmi 10ti také zůstane, protože se
nejedná o nic takového, co by mohlo mít soupeře stejné úrovně.
Samozřejmě že jestli jste, nebo budete, po přečtení knihy stejně
nadšení, neváhejte a zaměřte se na zfilmovanou verzi, která teprve ukáže, jak
opravdová vaše fantazie byla.
nadšení, neváhejte a zaměřte se na zfilmovanou verzi, která teprve ukáže, jak
opravdová vaše fantazie byla.
Takže šťastnou
cestu od vašeho frendíčka. A všem z tohodle příběhu zahraju pěkně nojzovatě na
lipsy: prrrrr. A můžou mi políbit šáry
cestu od vašeho frendíčka. A všem z tohodle příběhu zahraju pěkně nojzovatě na
lipsy: prrrrr. A můžou mi políbit šáry
Komentáře (3)
Přidat komentář
13.07.2012
Anthonymu zřejmě přišlo správné a jednoduché, když se zaměří na jednu postavu, aby měl čtenář jasno a přemýšlel o osudu jedince než celé party.
13.07.2012
Vždy mě u Mechanického pomeranče zaráželo, že za vše pyká jen jeden člověk, jen jeho životem procházíme, na něj nahlížíme...
Taky byla tato kniha i dobovým příspěvkem k problematice změny člověka, která se v jistém období minulého století intenzivně řešila.
Dneska se tím myslím už skoro nikdo nezabývá, poznatky se čerpají z dřívějších statistik a experimentů.
DustinMind také napsal
Příběh zoufalého činu aneb Zločin a trest
Kdo chytá v žitě
Goldingova přeměna člověka v divocha - Pán much
Deprese vložená do utopického Zámku
Mládí v hajzlu
dle mého subjektivního názoru píšeš velmi dobré recenze,četl jsem všechny,a u žádné jsem se nenudil,ačkoli mně to trochu přijde všechno na jedno brdo,ale zase to vyrovnáváš vysokou čtivostí svých článků.
jako chybí mi tam něco,že když čtu třeba zámek nebo mechanický pomeranč nebo třeba zločin a trest,tak ty recenze by se klidně dali zaměnit a vyšlo by to vlatně nastejno,trochu mi tam chybí nějaký "duch" té či oné knihy.asi tak,jinak opravdu velmi dobře napsané :)