Goldingova přeměna člověka v divocha - Pán much
recenze
Pán much (2003)
/ DustinMind
Prostředí nás ovlivňuje a spolu se společností zase vychovává. Nemusí
nás vždy ovlivňovat tak, že by nám agitovalo, aby jste se chovali tak a tak,
jinak budeme potrestáni - to je zase příklad totality.
Na začátku této knihy se ocitne parta dětí na neznámém ostrově a snaží
se, aby je neovládly emoce z toho, co se bude dít. Z pocitu strachu z nebezpečí
a nevyhledané záchrany se postupně stává jedna velká hra, kdy si všichni
začínají uvědomovat tu volnost, která se jim naskytla.
„Myslím, že ne.“
Pronesl to se vší vážností, ale pak si teprve uvědomil, že se vlastně
uskutečnilo
jeho dávné přání, a radost ho přemohla.
Udělal uprostřed brázdy stojku a zašklebil se na tlouštíka, kterého viděl
vzhůru
nohama.
„Žádní dospěli, hurá!“ Tlouštík okamžik podumal.
povinnosti - jen zábava a svoboda. Už si nemusí hrát na lov, oni už lovit
můžou, a to skutečná zvířata. Ostrov ovšem skrývá i jiné věci. Může to být
jakákoliv nebezpečná obluda, monstrum či jiné stvoření, které se jim zrodí ve
fantazii. Hon na zvířata se v případě barbarství může změnit v hon na lidi a
poté už nelze rozeznat člověka od divocha.
které jim dvojčata šeptala mezi chvilkami naprostého ticha. Zanedlouho byla tma
kolem nich plná zvířecích spárů, plná úděsného neznáma a hrozeb. Nekonečné
svítání vymazalo hvězdy a světlo, které posléze proniklo do přístřešku, bylo
smutné a šedivé. Začali se pohybovat, třebaže svět kolem chatek byl stále ještě
nade všechno
pomyšlení nebezpečný.
prostředí a vyzkoušet si své děti jako figurky, které bude zasahovat strach,
neznámo a touha po dobrodružství, jelikož jim sebou nenadělil rodiče, ale to
neznamená, že mezi nimi nemůže určit nikoho, kdo by je reflexivně vedl k
lepšímu a udržoval morálku. V takovém případě je nutné, aby se někdo postavil
do čela skupiny, a to vede k pravidlům toho, co dělat a nedělat.
„Tak dobrá. Kdo chce, aby náčelníkem byl Jack?“ S tupou poslušností
zvedli
chlapci ze sboru ruce. „Kdo chce mne?“
Kromě Čuňase všichni, kteří nepatřili ke sboru, okamžitě zvedli ruce.
Posléze i
Čuňas váhavě natáhl ruku.
Ralph počítal.
„Náčelníkem jsem tedy já.“
neznámé prostředí a má chuť po zkoumání vnitřku své ,,robinsonovské" duše.
Perfektně také vystihl stanovení pravidla férového rozhodování jako při
demokracii, jelikož svoboda jedince končí tam, kde začíná svoboda někoho
jiného, a to je především potřeba dodržovat.
toho, když se střetnou principy a pravidla v chování, která vedou k udržení
naděje na záchranu, s opačnou stranu, a to chutí po dobrodružství, krvi a
posedlostí po divošství, což nevede k dobrým věcem. V takovém bodě se začne
převažovat druhá strana chuti po něčem novém a dosavadní demokracie upadá.
roku 1954 a rád bych jí doporučil všem čtenářům, kteří rádi přemýšlejí a
chtějí poznat téma: člověk vs. prostředí.
Komentáře (8)
Přidat komentář
V tom případě zároveň děkuji za tip na knihu, poohlédnu se po ní:-)
Mě se to fakt líbí, jak jsi srovnával s tím, co se odehrává v knize a s tím, jaké jsou, řekla bych, nějaké všeobecné poučky o psychologii lidí v různých situacích a k tomu ukázky z knihy. Ono, když tomu jeden třeba nerozumí do hloubky, tak mu toto umožní pochopit, jaká ta kniha je, o čem pojednává.
Děkuju :) jsem rád, že to na Tebe takto zapůsobilo a s psychologickým podtextem souhlasím. Kniha je hlavně zaměřená na chování lidí v izolaci a přeměnu jejich osobnosti.
Mě se tento recept na bábovku:-) líbí. Knihu jsem sice nečetla, ale po přečtení článku se domnívám, že jde o příběh se silným psychologickým podtextem...? Autor článku se podle mě zajímavě zamyslel nad tím, o čem kniha je, i když vynechal to, co by se v recenzi psát asi mělo - tím ale dal článku zajímavý pohled. Mě se to líbí - nejsem sice žádný profesionál, ale dojem to na mě udělalo pozitivní.
Od věty která začíná :"Svého vůdce je v takovém případě veliká potřeba mít ...." , jsem nějak Tvůj recept na bábovku přestával chápat.
Bez urážky , ale vypadalo to jak věty z automatického překladače.
DustinMind také napsal
Příběh zoufalého činu aneb Zločin a trest
Kdo chytá v žitě
Deprese vložená do utopického Zámku
Mládí v hajzlu
Bratři Karamazovi
Jsem opravdu rád, že se líbí :)