Mé rozpaky nad Jackabym

recenze

Brněnské nakladatelství Host představilo českým čtenářům amerického spisovatele Williama Rittera a jeho poněkud potrhlého detektiva Jackabyho. Děj se dá vlastně celkem snadno shrnout: Abigail Rooková, studentka, která svou domácí revoltu řeší cestou do Ameriky, se po přistání v Nové Anglii (abych nezapomněl, jsme na konci 19. století, tedy v době, kdy se za oceán cestovalo ještě výhradně lodí) poohlíží po zaměstnání. Do cesty se jí připlete již vzpomenutý Jackaby. Soukromý detektiv, který je zadobře s tajemným světem skřítků, netvorů, víl a kdovíjakých nadpřirozených bytostí ještě, ji angažuje jako pomocnici. Ve městě dojde k postupně k několika vraždám. Jackaby se o své vůlí a svými okultními metodami vmísí do vyšetřování. Je to nakonec on, kdo – vlastně navzdory policii – vraha dopadne a Abigail bude u toho.

Podle nakladatelské anotace má kniha „překypovat troufalým vtipem a notnou dávkou hrůzy“ . Nebudu chodit kolem horké kaše. Jackaby mi nijak do oka nepadl. Snad ani jednou jsem se při čtení neusmál, nad líčením krvavých, téměř rituálních mordů jsem spíše kroutil hlavou. Ačkoli v detektivkách snad nikdy neuhádnu vraha předem, tady mi to bylo jasné hned, jakmile se na scéně objevil. Postupně se z detektivky stává jakási snově-horrorová pohádka. V detektivově domě žije hodný duch ženského pohlaví, není každý tak úplně člověkem, kdo jako člověk vypadá a tak dále.

Proti gustu žádný disputát, já jsem knihu dočítal jen z pouhé setrvačnosti. Z příštího setkání s Jackabym a Abigail se raději už nyní zdvořile omlouvám.

Komentáře (0)