Matky chápou...

recenze

Nanejvýš čtyři hodiny spánku (2015) / ciniminisek (96 views)
Matky chápou...
Emílie je vdaná žena na rodičovské dovolené, má domek na předměstí a dvě nejkrásnější děti pod sluncem. Morgan bojuje o místo víceprezidentky v reklamní agentuře, doma jí uklízí a vyváří nádherný černoch a peněz má tolik, že by v nich mohla pořádat plavecké závody. Dvě rozdílně ženy, dalo by se říci, jenomže ony toho mají společného víc, než by člověk čekal. Obě jsou na prahu třicítky a zároveň si myslí, že i na vrcholu kariéry, ať už pracovní, nebo té rodinné. A co udělá žena, když je na pomyslném nejvyšším bodě? Chce ještě víc, ale chtít a mít, jsou dvě rozdílné věci, především ve chvíli, kdy se vše vybudované bortí, jak domeček z karet.


O samotné autorce toho moc nevíme a přesto, že na kontě má několik titulů, u nás v republice vyšel pouze jeden s názvem Nanejvýš čtyři hodiny spánku. Spisovatelka vykresluje dvě rozdílné povahy a rodinné životy. Ačkoliv se jedná o dva scénáře, ve výsledku zjistíme, že zas tak odlišný od sebe nejsou. V knize se vypráví, že vždy toužíme po opaku, než co máme a že na první pohled není vše takové, jak se zprvu zdá. Zároveň a to je nejdůležitější, že rodina vládne světu a každou ženu její touha nakonec dožene.

Všem známý francouzský humor je povětšinou považován za suchý bez špetky toho “za břicho se popadám”. S touhle myšlenkou si nejeden čtenář vezme titul do ruky a to je v tomto případě nejspíš pravda. Ať si čtenář otevře jakoukoli knihu, ví, že příběhy se rozvíjí průběžně a čím víc stránek má otočených, tím je děj smysluplnější a napínavější. V tomto případě je tomu k mému překvapení naopak. Od první chvíle jsem byla začtená, louskala stránku po stránce a v nejednom případě se pousmála nad tím, jak moc se v příběhu poznávám. Postupem času děj lehce zaostával a veškerý humor začal být násilně umělý. V jedné fázi jsem se dostala do stádia, že jediný hnací motor k pokračování čtení byla zvědavost, jak ono to nakonec skončí. Kdo doma po nocích kolébá své ratolesti, dá mi za pravdu, že název titulu je až bolestivě skutečný a takových pravd v příběhu najdeme požehnaně.

Autorka neponechala nic náhodě a do lehkých historek ze života vsadila i tajuplné tajemství, které obě hlavní aktérky spojovalo. Nebylo těžké uhádnout, oč v příběhu běží, tak mi tento tah přišel nadbytečný. S každou krátkou kapitolou se vystřídala i hrdinka a děj tak měl alespoň trochu spád. Přeměna je vždy nenásilná a od brzké části knihy navazující. Styl autorčiného psaní mohu popsat jedním slovem "fofr". Na textu není nic složitého a ženy toužící po odpočinku si jistě s touto knihou přijdou na své. Zejména, pokud nejedna z nich zjistí, že čte i sama o sobě.

Dychtivost po humoru sice toto francouzské dílo neukojí, avšak letmý úsměv se přinejmenším dostaví. Nanejvýš čtyři hodiny spánku řadím do škatulky cílových skupin a proto ji doporučuji především matkám, které alespoň jednou pomyslely na slova stereotyp a nespokojenost. Protože příběh krásně poukazuje, že změna je sice možná, ale především na to, že vždy toužíme po opaku toho, co jsme si sami nadělily.

Hodnocení 3/5
Obálka 3/5

Komentáře (0)

kniha Nanejvýš čtyři hodiny spánku recenze