Manželka byla trochu ujetá

recenze

Manželka mezi námi (2018) / KáťaM.
Manželka byla trochu ujetá
Vážím si recenzí, které mě nalákají na dobrou knížku. Stejně tak ale oceňuji ty, které mě odradí od slabší. Knížek vychází velké množství a já si chci pochopitelně vybírat jen ty nejlepší. A to je důvod, proč i já chci napsat pár slov k thrilleru Manželka mezi námi.

Manželka mezi námi patří k nejlépe hodnoceným thrillerům poslední doby. Přiznávám, že věřím i zlatým přelepkám na obálkách knížky (jako např. Top thriller, Edice světový bestseller). Možná je to trochu povrchní, ale takové knížky mě až doposud nezklamaly. Této bych ji ale s chutí sloupla.

Pro čtení psychothrilleru jsem měla ty nejlepší možné podmínky. Četla jsem po večerech sama na chalupě za svitu tlumené lampičky a praskání dřeva v kamnech. Teplo prostupovalo starými trubkami tu a tam s hlasitým vrzáním. Knížka mi ale atmosféru nedokreslila. Skrývá se v ní příběh rozvedené ženy Vanessy. Ta předtím žila ve zdánlivě dokonalém manželství na vysoké noze. Nyní bydlí u své tety Charlotte a snaží se vplout do pracovního života. Myšlenkami je ale stále v minulosti, u svého bývalého manžela, postupně jsou v knížce odkrývány detaily jejího manželství a také nová partnerka jejího exmanžela, kterou je Vanessa posedlá. Anebo ji chce před něčím varovat? Těžko říct. Mně osobně na to knížka neodpověděla. Respektive odpověděla jsem si na to jinak, než byl asi oficiální závěr.

Mystifikace a hry, kterými nás autorky od počátku až do konce vodí za nos, mi skutečně nesedly. Místo abych při jejich odhalení měla chuť přetáčet stránky zpět, kde jsem co přehlédla (jako tomu bývá pravidelně u Jo Nesba), tady jsem se spíš cítila podvedená a knížku chtěla rovnou zavřít, zvláště po první části. Příběh mě opravdu neoslovil, přišlo mi, že autorky se snažily mystifikacemi udělat z komára velblouda. Navíc mi opravdu nepasovaly hlavní postavy, nakonec jsem ve výsledku asi nejvíc sympatizovala s tou oficiálně negativní, hlavní hrdinku jsem si neoblíbila v žádné části knihy.

Nerada bývám ke knížce vyloženě kritická. Proto na její obranu dodávám, že knížek na stejné téma (které tu nenapíšu natvrdo, abych někomu nevyzradila hlavní zápletku) jsem v poslední době přečetla docela dost. Možná by mě bývala oslovila víc, kdyby to byla v tomto směru prvotina. Na druhou stranu z toho plyne také možnost srovnání, ze kterého mi opravdu Manželka mezi námi vyšla nejhůře. Je spravedlivé vyzdvihnout, že knížku nepoznamenalo spoluautorství, alespoň ne v negativním smyslu, žádná zápletka nezůstala (oficiálně) nedořešená. Kapitoly byly kratší, vcelku úderné a knížka měla spád.

Touto knihou jsem uzavírala jedno své celkem pochmurné životní období, tak to asi byla správná tečka. Nelituji, že jsem si knížku přečetla, ale dál bych ji nedoporučila. Čtenářům ve svém okolí, kteří by po ni chtěli sáhnout, bych raději vrazila do ruky Dívku ve vlaku (Paula Hawkins) nebo Námi to končí (Colleen Hoover), ve kterých byla daná problematika zpracována tisíckrát lépe.

Komentáře (0)

kniha Manželka mezi námi recenze