Máme holý ruce, přesto jsme zdolali komunismus

recenze

V rámci 30. výročí Sametové revoluce vyšel v nakladatelství Cpress Deník studentky z roku 1989 Magdaleny Platzové. Máme holý ruce je titul, který vás chytne za srdce svou naléhavostí a bezprostředností.

Hlavní hrdinkou je studentka 4. ročníku pražského gymnázia Magdalena Platzová, která je zároveň i autorkou knihy. Vypráví v ní svůj příběh odehrávající se především v roce 1989 s dozvuky v roce následujícím. Oproti většině ostatních knih se nejedná o žádnou odbornou literaturu, ale o takřka románový příběh deníkového formátu, který je ovšem založen na skutečných událostech. Pouze několik málo drobností bylo dle samotné tvůrkyně lehce pozměněno. Drtivá většina ovšem přibližuje čtenářovi skutečnosti, které zažili mnozí z tehdejší generace obyvatel.

Vzhledem k velice přívětivé a čtivé formě můžeme knihu doporučit i zcela novým objevitelům historie a mládeži. Nečekejte žádná syrová a nudná fakta nebo letopočty. Tohle není příručka dějepisu. Po otevření na vás čeká deník dospívající dívky, která touží po lásce, zažívá první zklamání a svojí formou revolty bojuje proti zkažené společnosti.

Přestože je toto dílko poměrně útlé (samotná deníková část má pouze 112 stránek), autorka do něj vložila mnoho zajímavých faktů a poznatků o tehdejší době. Seznámí vás s kulturní undergroundovou scénou v čele s Plastic People a Psími vojáky, nezapomene ani na písničkáře Karla Kryla nebo Jarka Nohavicu. Podíváte se na jejich koncerty, ze které přímo sálá nostalgická atmosféra. Naťukne celou řadu událostí od Palachova týdne přes masakr v Pekingu až po revoluční dny v Československu. A nezapomíná ani na přiblížení tehdejších poměrů od nemožnosti cestovat po brutalitu policejních složek. Všechno je to ovšem zabaleno do příjemného kabátku, ve kterém sledujete jednu mladou dívku, která se snaží v tehdejší nelehké době žít normální život.

Opomenut není ani Václav Havel, kterého autorka sama poznala přes svou matku, rovněž spisovatelku Edu Kriseovou. Ta byla zároveň poradkyní samotného prvního porevoluční prezidenta. Můžete ho sledovat nejdříve v roli sice už významného, ale stále obyčejného chlápka. Později přichází jeho přerod v muže s bodyguardy, ke kterému se není tak lehké dostat.

Významnou součástí je samozřejmě i popis událostí na Národní třídě ze dne 17. listopadu, kde byla zmasakrována poklidná studentská demonstrace. Magdalena Platzová ji osobně zažila, pocítila obrovský strach a její obličej se stal jedním ze symbolů tohoto památného okamžiku. Ze stránek knihy na vás dýchají její emoce a při čtení budete napjatě zadržovat dech.

Zároveň si uvědomíte, v jak rychlém tempu se následně všechno odehrávalo. Právě studenti museli snášet obrovskou zodpovědnost, kterou na sebe uvalili a jejíž pomocí završili obrat k lepším zítřkům. Konec roku byl opravdu hektický a je to znát i na samotném vyprávění. A poté již přichází svoboda a dlouho očekávané okamžiky. Další vlna emocí, tentokrát plných štěstí.

Na konci knihy ještě naleznete slovníček nejdůležitějších pojmů jako jsou disident, Charta 77 nebo normalizace. A nechybí ani obeznámení s tehdejšími osobnostmi, ať už těmi komunistickými nebo protirežimními. Seznámíte se tak s Adamcem, Dubčekem, ale i Vlastou Chramostovou nebo Vasilem Mohoritou.

Máme holý ruce je opravdu zajímavá knížečka, která se může stát prvním krokem pro mladé za poznáním událostí Sametové revoluce. Ale ani dospělí by si jí neměli nechat ujít, a třeba zavzpomínat na své tehdejší kroky.

Recenzní výtisk poskytla společnost Albatros Media.

Komentáře (0)