Malý exkurz do hájemství kvantové říše s fyzikálně-romantickou pointou

recenze

Vzestup a pád agentury DODO (2019) 5 z 5 / józi.odkudkam
Vzestup a pád agentury DODO

Původně jsem myslel, že sekci recenzí obšťastním „Exkurzem do hájemství kvantové říše“. Jelikož se mi ale s přestávkami na jídlo, práci (hmm, vlastně i během ní) a spánek (hmm, vlastně i na jeho úkor) rozrostl po bezmála dvou týdnech v úctyhodný armagedon zacuchaných supersouvětí o ploše mnoha normostran (které se dál vrší a ruku v ruce s, doufám, hlubším porozuměním látce i bolestně škrtají, mažou a přepisují), tak se spokojím s romantickou, i ve světle nabývajících znalostí stále ještě udržitelnou minipointou, jež mi vysvitla kdesi zhruba v prostředku onoho exkurzu, a sice že konkrétno existence, jímž jsme my sami a jenž nás obklopuje, je funkcí vzájemnosti (ve smyslu soustavného kolapsu superpozic možných kvantových stavů ve stavy konkrétní, a to vlivem vzájemného působení, interakce) a že iracionální a kontraintuitivní východiska kvantové mechaniky (která popisují, a následně i vícero způsoby interpretují, několik hlavních zvláštností chování mikrosvěta, z nichž pro některé ani nemáme v makrosvětě odpovídající přirovnání; Tedy za 1. ostrou ohraničenost, nespojitost , tzv. kvantovanost energie, redukovatelnou na dál už nedělitelné, „minimální množství jakékoliv veličiny, která se podílí na interakci“ přičemž nárůst tohoto množství u „silnějších“ interakcí nevykazuje plynulou škálu, nýbrž roste „skokově“ a sice právě a jen v ostře ohraničených násobcích hodnoty onoho minimálního množství, nic mezi tím. Za 2. vlnově-částicovou dualitu některých jevů jako světla, proudu elektronů apod., kdy jsme tyto jevy v celku jejich vlastností schopni popsat jen jako souhrn obou principielně se lišících popisů jejich podstaty. Za 3. problém s „?rychlostí a přenosem?“ informace mezi částicemi u tzv. kvantové provázanosti. Za 4. princip neurčitosti, kde na mikroúrovni, v závislosti na přesnosti, měřením jedné veličiny přímo úměrně měníme jinou veličinu, která je s měřenou veličinou ve vztahu - jako např. hybnost a umístění částice. Za 5. tunelový jev, kdy je zaznamenávána částečná „průchodnost neprůchodným“ a „odrazivost od průchodného“, a hlavně pak za 6. pravděpodobnostní popis chování vybraných jevů, jako např. výskytu elektronu, kde pravděpodobnostní popis považujeme nikoli za naší „nechopnost“ přesněji určit chování těchto jevů, ale za reálnou a zcela fundamentální vlastnost těchto jevů) alespoň nezazdívají, když už by i nic jiného, možnost svobodné vůle. Narozdíl od zdánlivě lákavé představy na všech úrovních (mikro i makro) plně deterministického, příčinného kosmu, v němž by vše, i to, co zrovna píšu, bylo jen diktátem nezvratné nutnosti osudu. Taky se sluší dodat, že celý koncept kvantové mechaniky je vlastně vrcholným projevem oddanosti vědeckému přístupu, kdy jsme v reakci na výsledky mnoha různorodých a velmi přesných experimentů opustili útěšný přístav „konvenční“ logiky, aby nám logicky seděl zbytek.
Jo, a ještě bych se rád podělil o úžasně názorný, hodnověrně působící (viz. credits) zdroj videovizualizací různých kvantových aspektů fungování mikrosvěta (i s popisky toho, na co že se vlastně díváte) o který jsem zakopl tady...vřele doporučuji https://toutestquantique.fr/en/

Komentáře (0)