Má lady Jane

recenze

Asi jste už slyšeli o příběhu Jany Greyové. Tato mladá dívka se stala na pouhých devět dní anglickou královnou, než byla popravena. Právě jejím zajímavým osudem se zabývá tato kniha. Ale autorky si s historií dělají tak trochu co chtějí. A tak se najednou stane, že se Jana vdá za muže, kterého poprvé vidí až u oltáře a který je tak trochu kůň. Doslova. A události následující po svatbě jsou ještě zamotanější, než jste si doposud mysleli. Kromě Jany se však příběh zaměřuje i na jiné postavy - Janina bratrance a prozatímního krále Eduarda, který nemá v příběhu o nic menší roli, samozřejmě na Janina novomanžela Gifforda a na další postavy. A samozřejmě se v neposlední řadě konečně dozvíme pravdu o dějinách Anglie v této době, které byly dosud zamlčeny. Ale... přece jen je berte s rezervou.

Na Mou Lady Jane jsem se neskutečně těšila. Opravdu hodně. A má očekávání byla tedy opravdu vysoká. Sama tomu nemůžu uvěřit, ale knížka samotná očekávání ještě předčila a byla mnohem víc, než v co jsem mohla doufat. Už od věnování jsem věděla, že to budu milovat. A opravdu. To, co autorky s příběhem provedly, je naprosto šílené, ale taky naprosto úžasné a rozhodně to nemohly udělat lépe. Zamilovala jsem si postavy. Zamilovala jsem si ten úžasný fantasy prvek - proměňování se ve zvířata. A zamilovala jsem si taky tu snahu autorek držet se co nejvíce skutečných událostí, ale zároveň si je tak nějak po svém pozměnit.

Jana se mi líbila hned od začátku. A to z jednoho prostého důvodu - nejraději ze všeho četla a knihy měla radši něž cokoliv jiného. Prostě moje spřízněná duše. Kromě toho si myslím, že pokud byla Jana taková, jako v knize, byla by z ní skvělá královna. Jana je neuvěřitelně chytrá, má nejlepší nápady a ač by to tak na první pohled nemuselo vypadat, ani láska jí není cizí a zjišťuje, co vlastně přesně znamená. Kromě toho, že mě celou dobu opravdu bavila, za celou knihu tak trochu více dospěla v oblastech, ve kterých dospět mohla a dozvěděla se spoustu nového o sobě i o světě mimo knihy.

Kdo mě opravdu bavil byl Gifford. Tedy Janin novomanžel, který dny tráví jako kůň. U jeho kapitol jsem se smála opravdu často, protože to jinak ani nešlo. I jeho samozřejmě každodenní trávení času s Janou dost změnilo a taky mu dost pomohlo. Bylo rozhodně zajímavé a vtipné sledovat jeho myšlenky, i když byl zrovna koněm, protože jeho zvířecí instinkty se občas dost ukazovaly. Gifford mi ze všech postav přirostl k srdci asi nejvíc, byl prostě úžasný, vtipný a měl i velice zajímavou zálibu, kterou se dozvíte až v knize.

Poslední člověk, z jehož pohledu jsme kapitoly četli, byl Eduard. Král. Tak trochu. A ten byl opravdu zajímavý. Vzhledem k tomu, že celý život si žil jako princ/král na hradě a asi v druhé polovině příběhu se z něj najednou stal vlastně tak trochu obyčejný člověk, který poprvé zjistil, jaké to je být chudý, poprvé byl někde sám a musel jednat na vlastní pěst, děsně mě bavilo právě tuhle jeho novou zkušenost sledovat. A taky vtipné momenty, když se chtěl poprvé políbit dívku a přemýšlel, jak to jenom provést. To jsem se opravdu nasmála.

To je taky věc, která v knize dominuje - vtip. To je tak vtipná knížka!! Já se smála snad na každé stránce a absolutně nechápu, jak se to autorkám povedlo. Vtipnější knihu jsem už hoodně dlouho nečetla, jestli vůbec někdy, a bylo to úplně nejlepší. Zkrátka, pokud se chcete solidně zasmát, udělat si trochu srandu z historie nebo vás třeba jen zajímá Jana Greyová, rozhodně si knížku přečtěte. Já jsem nemohla udělat líp. A jelikož autorkám teď v angličtině vyšla další knížka ze série, My plain Jane, neskutečně se těším i na ni a je mi jasné, že to zase bude jízda plná smíchu.

Komentáře (0)