Letopisy Narnie: Svět mnohých překvapení

recenze

Letopisy Narnie jsou úžasná série, jsem z nich tak nadšená, že ani nevím co říci, nebo v tomto případě, co napsat - už se vám určitě někdy stalo, že máte v sobě tolik pocitů, dojmů a všeho možného, ale nevíte čím začít? Potom mě jistě chápete.
Knížky mají v sobě více než se může na první pohled zdát. Přijdou si na své milovníci neobyčejných míst a tvorů, barvitých popisů okolních krajin, procítěných vyprávění včetně zajímavých postav. To potěší nejen mladší čtenáře, ale i dospělé, kterým nechybí smysl pro fantazii. Letopisy Narnie jsou vlastně takovou pohádkou pro dospělé, protože kromě hodnot jako jsou síla, odvaha, nezdolnost a další, které k podobným příběhům tak nějak patří, je tu toho mnoho, co si může odnést každý, například neztrácet naději, nevzdávat se a jít dál nebo poučit se z chyb. Dá se říci, že knihy přesahují až k obecným hodnotám a zásadám viz. co je správné a co není správné (lze najít i biblické podobnosti), zkrátka autor píše mezi řádky.
Na všech těch příbězích se mi líbilo nejvíce to, že na rozdíl od dnešních moderních pohádkových příběhů, chcete-li fantasy, u nichž občas kromě toho, že se snaží své čtenáře zabavit nic neříkajícími dialogy a postavami, nenabízejí téměř nic, si zde autor dal tu práci, aby jeho příběhy měly něco navíc, člověku se ani nechce věřit, že to napsal v polovině minulého století, ty příběhy jsou totiž nadčasové.
Příběhy na sebe jistým způsobem navazují, mapují celé trvání Narnie, jejích stěžejních okamžiků a důležitých postav. Jedná se o sedmi dílnou sérii knih a jejich úroveň neklesá.
První část - Čarodějův synovec, zde je krásně popsáno, jak se stalo, že Narnie vůbec začala existovat, jak se v ní ocitla královna Jadis a už poznáme také samotného Aslana. Rovněž se dozvíme, jak byla vyrobena skříň nebo, kde se zřejmě vzala v přírodou jinak obehnané Narnii londýnská pouliční lampa.
Druhá část - Lev, čarodějnice a skříň, v příběhu jsou postavy až na vyjímky jiné, než tomu je v první části, ale i zde jsou dobře zpracované. Především postavu Lucinky jsem si oblíbila snad ze všech nejvíce, protože ukazuje jaké děti bývají - upřímné, hravé, zvědavé... Lucinka a posléze i její sourozenci se dostává do zasněžené Narnie, ale namísto toho, aby se hrdinové kochali zdejšími divy, musejí řešit mnohé patálie. Naskytne se jim dobrodružství, které je svou nevšedností lákavé stejně jako nebezpečné.
Třetí část - Kůň a jeho chlapec, zde se dostáváme do dalekých končin Kalormenu, je to příběh Šasty, hocha, kterému prozatím osud příliš nepřál. To se změní ve chvíli, kdy Šasta získá nového věrného přítele a společně se vydávají na nevyzpytatelnou pouť přes poušť na sever do Narnie, do cesty jim přicházejí pořád nové a nové překážky. Zdolávání vlastních sil, cesta, která nemá konce nebo uvědomění, že osud nás zkouší vždy z nějakého důvodu, že překonání příkoří mnohdy přináší ovoce a porozumění některému jednání, to je to, na co se autor zřejmě snaží poukázat. Vše se odehrává za doby, kdy má již Narnie nějaká léta nové vládce a vládkyně, jsou tu tedy někteří staří známí.
Čtvrtá část - Princ Kaspian, děti Pevensieovy se dostávají podruhé do Narnie, i když nevědí proč jsou zase zde. Poté, co se dozvídají nejen o trablech prince Kaspiana z rodu Telmařanů, ale celé země, pochopí pravý důvod, své přítomnosti. Zjišťují, že nemají času nazbyt, jestli chtějí stihnout vše včas. Vydávají se tedy na cestu, nikdo z nich si není jistý kam vlastně jdou, vznikají mnohé rozepře a váhání.
Pátá část - Plavba Jitřního poutníka, zde se vydáváme napříč hlubokými vodami do doposud nepoznaných končin. Eustace, bratranec sourozenců Pevensieových, malý zatrpklý morous, který si pořád na něco stěžuje, se zničehonic ocitne na palubě Jitřního poutníka. Členové posádky, stejně jako Eustace, objevují neznámá místa, na kterých číhají nejen mnohá nebezpečí, ale i překvapení.
Šestá část - Stříbrná židle, zase se setkáváme s Eustacem, pak je tu ještě Jill, která se náhodou zaplete do velkého dobrodružství s ním. Tihle dva mají před sebou dlouhou cestu a tak docela nevědí, kde začít. Mají sice určité rady, které jim mají napomoci, ale pro všechno to ostatní na ně zapomenou, čímž se na ně hrnou nekalosti ze vše koutů.
Sedmá část - Poslední bitva, je závěr celé série, je poněkud nezvyklý, musíte pochopit, proč se děje, co se děje a kam děj směřuje, říkáte si, jak si autor s tím vším poradí. A jak? To neprozradím.
Kdybych shrnula, co je na Letopisech Narnie nezvyklé nebo v čem vynikají, nejspíše bych vyzdvihla následující, změny míst, kde se odehrávají jednotlivé příběhy (sněhem obestřená Narnie, poušť, ostrov, širé moře, podzemí), autorovu fantazii, která nemá mezí, protože vymyslet tolik příběhů neopakovat se, pokaždé být originální udržet si čtenářovu plnou pozornost to je umění. Co ale knížkám prospívá ze všeho nejvíce je jeho zápal s jakým podává vyprávění a styl psaní - úplně cítíte pod nohama křupavý sníh a vločky štípající do tváří. Když si pak děti pochutnávají na těch dobrotách, jimiž jsou vlastně obyčejná jídla, máte chuť se zakousnout také. Když popisuje vůně míst a věcí můžete je vnímat, vede se mu vystihnout emoce hrdinů, například radost, únavu, údiv, zoufalství, napětí tak, že si je umíte představit. Jednoduše ví kam chce čtenáře dovést a daří se mu to skvěle, umí vtáhnout do děje takovým způsobem, že jste společně s hrdiny součástí jejich dobrodružství, a tak bych mohla pokračovat dál.
Série se zařadila mezi mé nejoblíbenější, měla jsem menší očekávání a jsem více než spokojená. Proto všechno a hlavně pro příběhy samé jsem velice ráda, že jsem knihy přečetla a mám je ve své knihovně.

Komentáře (0)