Temná hrdinka: večeře s vampýrem: Aneb tuhle knihu si vychutnáte!

recenze

Večeře s vampýrem (2013) / JitulHa
Temná hrdinka: večeře s vampýrem: Aneb tuhle knihu si vychutnáte!
Příběh je výjimečný tím, že hned s první stránkou dokáže ponořit do děje, což někdy nebývá běžné. Tady se však okamžitě přejde do středu dění.
Londýn. Trafalgarské náměstí. Hodina po půlnoci, to rozhodně není ta nejlepší kombinace pro toulky městem. Violet Leeová se přesto přesně tady a teď ocitá, čeká totiž na svou kamarádku, ale ta nepřichází. Violet už má dost čekání a tak volá svému otci, aby ji tu vyzvedl. Ještě k tomu jí začíná být pořádná zima a navíc se něco děje.
Violet cítí, že se schyluje k něčemu hroznému, navíc telefon nikdo nezvedá, co teď? Violet nezbývá nic jiného, než se schovat za stromy a čekat. Následně se před ní začne odehrávat scéna, jako ze špatného hororového filmu, bohužel pro ni je to skutečné. Tři desítky mužů, ozbrojených jakýmisi ostrými holemi, tu stojí proti šestičlenné partě pohledných mladíků, kteří jsou podivně bledí, rychlí až k neuvěření a především naprosto nelítostní. Kdo by sázel na převážnou většinu, ten by se vážně seknul, bledí vyhrávají na plné čáře! Mezi třiceti muži během chvíle není ani živáčka. Ve světle pouličních lamp se odrážejí zkrvavená těla, pach krve je cítit všude kolem a strachem ochromená Violet se modlí, aby si jí tihle odporní vrahouni nevšimli. Pak, ale její strach na okamžik přemůže znechucení nad tou strašlivou řeží a hlavně nad těmi, co ji mají na svědomí a začne skoro neslyšně klít, když v tom je objevena.
Poté už celá situace nabere rychlé obrátky, všechno Violetino vzpírání a chabé pokusy o útěk jsou k ničemu. Je unesena. Řítí se nocí v černé limuzíně ve společnosti "lidí", co právě bez sebemenší špetky soucitu popravili desítky mužů. Co s ní asi udělají? Kam ji to vezou? A proč ji vlastně ještě nezabili? Violet si není jistá vůbec ničím, jistě ví jenom to, že opouští celý svůj dosavadní život, a možná už nadobro.
Za svítání se nachází uprostřed paláce, královského paláce a hlavně mezi jeho nezvyklými obyvateli. Z celé této strašné události, se stává ještě mnohem strašlivější, aniž by to Violet tušila, byla unesena vampýry. Unesli ji ta stvoření, o kterých si doposud myslela, že jsou jen pouhou smyšlenkou hromady filmařů a spisovatelů.
Ač je jenom obyčejný člověk, má ale Violet také své eso v rukávu - ublížit jí by znamenalo, rozpoutat válku mezi lidmi a vampýry. Ani to však Kasparovi, dědici vampýrského trůnu, nebrání, aby ji při každé příležitosti patřičně trýznil. Navíc princ Kaspar je zvyklý brát si co chce, a kdy chce, jak se mu zlíbí. Ať je to, co je to. Violet tedy alespoň doufá, že se jí nějak podaří uniknout ze spárů svých temných únosců. Pak ale události naberou na obrátkách a ona se musí ptát - Je tohle vážně její osud? TEN, který jí byl předurčen?
Musím říci, že tahle kniha mě naprosto ohromila, při čtení jsem mnohokrát zatajovala dech, nemohla jsem knihu vůbec pustit z ruky a byla jsem neustále ve velkém očekávání, co bude dál. Nadšení mě provázelo od začátku až do konce. Po úplném konci jsem se už jen ptala sama sebe, jestli je tohle strhující dílko opravdu autorčina prvotina - tleskám, všechna čest. Autorka píše přehledně a obzvlášť poutavě. Celé dění má mnohem hlubší podtext, než se může na první pohled zdát.
Na příběh je nahlíženo dvěma pohledy, většinu kapitol je to Violetin, občas Kasparův. Je víc než zajímavé sledovat, jak uvažuje Kaspar a co si myslí Violet.
Pokud jde o postavy, všechny byly osobité, měly svůj charakter a měly v ději své místo. Violet si mě svou povahou opravdu získala. Byla silná, odhodlaná a věděla co chce, nenechala si vnutit nic, co by se jí příčilo. Občas samozřejmě kvůli nastalým okolnostem propadla depresi a slzám, což v její situaci působilo velmi přirozeně a autenticky. A Kaspar? To je kapitola sama pro sebe! Kaspar je princ, následník trůnu, a taky si to velmi dobře uvědomuje, z jeho sebevědomí by si Varnovi mohli vystavit další palác! Všem neustále dává najevo svoji celkovou výjimečnost a postavení, na světě pro něj (a podle něj) není žádná věc, majetek, dívka nebo zajatkyně, na kterou by neměl výsostné právo. Ale hlavně je, jaký je... Je vampýr a to nezmění ani stesk po matce, dokonce ani láska! Příslušnost k vampýrům je zkrátka něco, co patří k jeho podstatě. Něco, čeho se nikdy nezbaví ani nechce zbavit. Právě tím mi kniha přišla jedinečná a měla jsem ji ještě raději, ve spoustě podobných příběhů se totiž setkávám s padouchy a zlouny, kteří jsou zlí, ale vlastně nejsou, oni vlastně to zlounství nechtějí, něco se objeví, někoho poznají a ze zmetků a nestvůr se najednou stanou napravení hodní hoši - TADY NE - Kaspar je vzpurný, nelítostný vampýr, a tím také zůstane, ať se děje cokoliv. S touhle stinnou stránkou Kasparova já se ostatně Violet setkává, když v něm její ostré poznámky (ty jsou její jedinou obranou), vyvolají obrovský vztek, což se děje velmi často. Byly okamžiky, kdy byl na ni Kaspar vážně strašně zlý, a já si říkala, že to už opravdu přehnal, ale stejně jsem si jej oblíbila i s tím jeho vztekem, byl zkrátka k sežrání tím svým zvráceným způsobem. Také ostatní hrdinové mi vždy něčím přirostli k srdci. Knize proto patří můj obdiv a autorce velký dík za to, že mi připravila tak vynikající požitek ze čtení.

Komentáře (1)

kniha Večeře s vampýrem recenze

alekis
06.07.2018

Myslím, že toto vůbec není kniha pro mě, ale napsala jste to tak přitažlivě, že se ji asi pokusím přečíst. Zdravím A. :-)