Lastočka

recenze

Lastočka (2021) / EvikU.

Další rodinná sága, příběh odehrávající se ve 20 století. Příběh, který se Vám dostane hluboko do srdce. Při čtení jsem měla husinu. Neprožíváme ani z poloviny to, co prožívali naše babičky. U někoho i prababičky. Jen se oklepali z první světové války, už tu byl začátek komunismu, druhá světová válka a těžkosti s ní spojené. Když skončí po dlouhé době další válka, nastoupí naplno komunisté a lidé snad ani nevědí, co je horší.

Teror jako teror. Spoustu lidí sledují, svobodně nemůžou nic. Kdo se jim politicky znelíbí, zavřou ho klidně na 13 let, ani se nedivím, že už pak někteří lidé neměli naději v lepší zítřky. A přesto všechno byla spousta lidí, kteří se radovali z přítomného okamžiku a snažili se být šťastný v každé době. Někdo jako hlavní hrdinka Ludmila.

A co nedokázali komunisti, to dodělala nemoc rakovina, s kterou si v té době vůbec nevěděli rady. Bezmocnost, smutek, rozervané srdce na mě vykukovalo z knihy téměř z každé kapitoly. Velmi mě kniha zasáhla. Je dobře napsaná, jen moc smutná. Ale i hezké chvilky v knize byly, jen jich s ohledem na dobu bylo opravdu poskrovnu. Knihu moc doporučuji. Hlavně mladým lidem, abychom nezapomínali.

Komentáře (3)

Přidat komentář

---