Láska z dob dopisů…

recenze

Teď budu znít jistě hodně povrchně, ale Poslední dopis od tvé lásky jsem si k četbě vybrala především kvůli té krásné obálce! Rozhodně to nebylo pro romantický název, nebo pro obsah slibující záchvěvy srdce. Abych byla upřímná, to mě spíš před koupí knihy zrazovala. Já zkrátka romantiku nemusím – jenže ta obálka na mě tak naléhavě volala: kup si mě! Tak jsem si knížku přinesla domů a začetla se.

Novinářka Ellie Haworthová při velkém stěhování najde hluboko mezi letitými spisy zapomenuté milostné dopisy. Dopisy z let, kdy lidem láska stála za to, aby do ruky vzali papír a pero. Ellie se začte a je okouzlená – něhou, poetičností a upřímností sdělovaných citů. Ta láska musela být ohromná, když jen na řádcích dopisů žila svůj vlastní život.

Dopisy patří vdané ženě. To Ellie zaujme nejvíc – možná proto, že sama své srdce svěřila ženatému muži – a rozhodne se onu Jennifer vyhledat. Ten příběh, který se ukrývá za pár řádky, se zdá neobyčejný na to, aby se zapomněl. Ellie ho chce znát celý – možná pak najde lék na vlastní trápení.

Rok 1960 – nástup etapy velkých zvratů, kulturní progrese a volnější morálky. Jenže to všechno mělo teprve přijít! Morálka zdaleka nebyla tak uvolněná, jak by si přála Jennifer Stirlingová.

Potom, co se vzbudila po autonehodě, zjistila, že si vlastně na nic nepamatuje. Ano, matně si uvědomovala svého manžela i dům, ale všechno ostatní bylo v mlze. Zapomněla, kým byla a její život se jaksi topil v nejistotě a domněnkách.

Když se pak vrátila domů, začala žít tak, jak podle slov svého manžela i přátel žila před nehodou. Pořádala večírky, bavila se a snažila si na svůj znovu objevený život zvyknout. Jenže… Jenže tam pořád bylo nějaké jenže.

A pak našla první milostný dopis od svého zapomenutého milence. Ať se snažila sebevíc, ať pročítala všechny najité dopisy pořád dokola, nevzpomínala si. Jenže jak je to možné? Jak to, že si pamatuje svého muže, který, nejen podle dopisů, není její skutečnou láskou? Jak to, že na tu pravou zapomněla? Je to osud? Mělo to tak být? Měla na svého milence zapomenout a žít společensky spořádaný život? Možná ano, jenže to by nesměla najít ty dopisy! Ty úžasné dopisy protkané láskou.

Ale kde její milý je? Kde ho má najít? Proč se jí neozval sám? Jejich láska byla věčná, tu by nepřetrhalo pár měsíců mlčení. A Jennifer se do svého příběhu zaplétá víc a víc, ztrácí se v něm a znovu nachází a jako nějaký detektiv se všemu snaží porozumět.

Jenže pravda často bolí – víc, než si chceme připustit.

Když jsem tu knihu otevírala, ani v nejmenším jsem netušila, jak silný to bude příběh. Jistě, vím, že se Jojo Moyesová od svého románu Než jsem tě poznala stala pojmem, ale přesto jsem byla ohromená. Byla jsem připravená na nějaké sladké, zamilované, i když smutné vyprávění. Rozhodně jsem nečekala takhle propracovaný, hluboký příběh, který nehyzdí statě melodramatu, velkých gest, klišé a patosu – atributů, kvůli kterým romantickou literaturu nesnáším.

Příběh je náročnější na orientaci i na samotné vžití se. Když to ale těch pár prvních stránek vydržíte, kniha vás odmění něčím neobyčejným. Něčím, co nejsou jen stránky v knize.

Komentáře (0)