Květy z půdy už nikdy pořádně nepokvetou

recenze

Květy z půdy (1998) / Bastera

První díl pentalogie Květy z půdy vyšel v originále již v roce 1979, u nás vyšel v roce 1993, ale v současné době bylo skoro nemožné jakýkoliv díl ze série sehnat. Květy z půdy tak v novém vydání od nakladatelství Moba přichází, aby nám ukázaly příběh o tajemství, krutosti, zradě, ale také o naději, lásce a svobodě.

Tento příběh vypráví Cathy, starší dcera milovaného tatínka Chrise a maminky Corinny. Spolu se svým starším bratrem Chrisem a dvojčaty Corym a Carrie žijí ve spokojené rodině, která se díky otci nemusí moc ohlížet na peníze. Rána přichází ve chvíli, kdy se tatínek Chris nevrátí z práce domů, měl autonehodu a zemřel. Rodina se tak rázem ocitá ve finančních problémech, matka nikdy nepracovala a rozhazovala kde mohla, nemají tak z čeho by v budoucnosti spláceli bydlení.

Matka napíše dopis své matce, kterou patnáct let neviděla. Děti jsou nadšené a těší se na svou "babičku" a "dědečka", jenže kvůli něčemu hříšnému, co Corinna s Chrisem kdysi provedli, s ní její otec nemluví a dokonce jí vyškrtl z dědictví. Těžko přijme Corrinu, natožpak, aby snesl ještě jejich čtyři malé děti. Děti tedy strčí do pokoje u půdy, kde budou schovaní, než se mamince povede "dědečka" přesvědčit. "Babička" jim sice nosí jídlo, ale ani pohledem o ně nezavadí a hezké slůvko pro ně nemá. Vidí v nich ďábelská stvoření, nakazuje jim všemožnými pravidly a ponižuje je, seč může.

Maminka děti chlácholí, nebude to trvat dlouho, než nemocný "dědeček" zemře, pak budou mít peníze a budou moci žít, kde budou chtít. Děti jsou plné nadšení, vidí se s penězi, Cathy bude baletka, Chris doktor, Cory bude rozvíjet svůj hudební talent a Carrie si bude hrát se svými panenkami. Jenže dny plynou, maminka stále jen slibuje a naděje pomalu mizí. Cory a Carrie jsou ještě křehoučké děti, nudí se, vyvádí, Cathy s Chrisem postupně musí převezmout roli matky a otce, vytvořit z hnusné zaprášené špíny útulné místo k hraní a nějak život na půdě přežít. Jenže matka stále jen nosí drahé hračky a dárky nebo sladkosti, objevuje se čím dál méně a na kratší dobu. Cathy už dávno tuší, že něco není v pořádku, ale Chris mamince stále věří.

Ze starších sourozenců se stávají dospívající mladí lidé, kteří potřebují lásku nejen sourozeneckou, ale i fyzickou. Objevují své první ochlupení, rostoucí prsa a první touhu. Zatímco velké květy z půdy rostou v muže a ženu, malé kvítečky Cory a Carrie chřadnou. Postupně vyplývají na povrch dávná a krutá tajemství. Dostanou se děti někdy z půdy? Pomůže jim konečně maminka? Objeví v sobě zapomenutý mateřský cit nebo je navždy opustí?

Krutost. To je to, co vystihuje tuto knihu. Malé děti naivně věřící své matce. Každou chvíli se zdá, že je naděje opouští a že utečou a postaví se na vlastní nohy, ale vzápětí se vždycky znovu rozplynou jejich obavy a znovu se do jejich srdcí navrátí naděje. Bolí číst příběh očima dvanáctileté dívky, která se postupně mění v ženu. Která místo tlachání s kamarádkami, nahrazuje svým malým sourozencům mámu. Stále věří tomu, že láska hýbe světem ne peníze, ale někdy jsou lidé pro peníze čehokoliv. Tak jako jejich matka Corinna, od začátku bylo vidět, že své děti miluje, ale místo aby přijala jakoukoliv práci a uskrovnila se, raději se snažila vetřít do přízně umírajícího dědečka a získat jeho peníze.

Virginia Cleo Andrews opravdu umí psát. Jen jsem otevřela první stránky, věděla jsem, že její styl mi nedá vydechnout. Různě jsem četla, že se jedná o příběh podle skutečných událostí, ale nikde jsem o tom nenašla nic pořádného. Líbí se mi, jak autorka myslí na veškeré detaily ať už jde o chování postav či o prostředí.

Postavy si nemůžete neoblíbit. Cathy je obyčejné dospívající děvče, které je najednou hozené do role, kdy nemůže plakat v koutě, ale musí se tvářit statečně a dělat náhradní mámu. Chris je dospívající čtrnáctiletý kluk, který leží v knížkách a chce studovat na doktora, místo toho teď musí plnit roli hlavy rodiny, být nad věcí, vymýšlet lumpárny, aby zabavil mladší sourozence a být schopný si poradit se vším, co by správný otec měl. Cory je inteligentní chlapeček, který se nehne od svého dvojčete Carrie a dal by za ní i ruku do ohně, mluví málo, ale když už, dost často překvapí svým rozumem. Carrie je typická čtyřletá rozmazlená holčička, chce si hrát s panenkami, fňuká a vzteká se. Ale co by Cathy s Chrisem dali za to, kdyby nechřadla a dál jen fňukala, než aby mlčela a dívala se na ně s očima plnýma beznaděje.

Tahle kniha je úžasná a přitom neskutečně depresivní. Člověku nezbývá než jen číst a číst a stejně jako naše děti z půdy doufat, že se brzy stane zázrak a konečně budou zase volní, zase ucítí světlo slunce a vlhkost trávy. Se smutkem v duši sleduje, jak děti místo aby rostly a bavily se jako malé děti, chřadnou a trpí a přesto pořád doufají. Konec byl naprosto zničující a mě i přes drobné chybičky nezbývá než přiznat, že tohle je kniha, kterou z hlavy jen tak nedostanu.

Komentáře (4)

Přidat komentář

---