Být Paní Hemingwayová není žádný med

recenze

Paní Hemingwayová (2014) / Bastera (321 views)
Být Paní Hemingwayová není žádný med
Ernerst Hemingway. Skvělý spisovatel napadne každého jako první. Ale on nebyl jen spisovatel, byl také obyčejný člověk. Manžel, milenec, otec, přítel. A spousta žen se chtěla stát Paní Hemingwayovou. Jenže, jak už to bývá, život s umělcem není vždycky procházka růžovou zahradou. O tom vypráví kniha od autorky Naomi Woodové, kterou vydalo nakladatelství Metafora.

95%


Hadley, Fife, Martha a Mary. Čtyři rozdílné ženy a přeci je něco spojuje. Každá z nich byla Paní Hemingwayovou. A každá věřila, že právě ona bude tou poslední a jedinou. Zamilovaly se do úžasného charismatického Ernesta, avšak doma často zůstávaly s věčně nespokojeným pijanem. Obě tyto tváře Ernest střídal stejně tak jako svoje ženy. Život s ním byl krásný i útrpný zároveň, přesto ho všechny bezmezně milovaly.

S Hadley Richardsonovou strávil Ernest krásných pět let a zplodili spolu syna Bumbyho. Hadley znala Ernesta chudého, ne příliš slavného a hodně mu pomáhala v jeho začátcích. Byla to milá, avšak příliš romantická a naivní žena. Nemohla živého Ernesta udržet, avšak přesto na ní Ernest vždy rád vzpomínal a připomínal ji jejím následovnicím.

Na prázdninách s nimi byla i Fife, i když tohle léto bylo nevinné. Nic – Hadley si byla jistá, nebo téměř jistá – se mezi nimi nestalo až do konce roku.
Do podzimu. Možná do jara. Jinny jí nechtěla prozradit kdy. Ale nyní jsou z těch dvou milenci a vzpomínka na tři šťastné lidi slunící se v Pamploně je neodvolatelně poškozená, jako když vám někdo úmyslně poškrábe kapotu. Kéž by měl Ernest víc rozumu a všechno to nezahodil. Hadley se usměje sama pro sebe, takhle to zní, jako kdyby byla jedna z těch paniček z příběhů v časopisech, které tak ráda četla, i když Ernestovi by to nikdy nepřiznala.


Romantickou Hadley zcela zastínila Pauline Pfeifferová zvaná Fife. Mladá, energická a živá dáma. Jistou dobu žili všichni tři spolu pod jednou střechou, než Hadley svolila k rozvodu. Jenže po brzké svatbě se Fife stává osamělou ženou, jejíž nejbližší kamarádkou byla paradoxně právě Hadley. Z energické dámy se stává jiná žena, kterou brzy potká stejný osud, jaký ona připravila Hadley. Ernest se totiž opět zamiloval.

Martha Gellhornová je válečná korespondentka a stejně jako Ernest touží být u všeho, co se děje. Jejich romance se rozvíjí ve Španělsku v době války. Romantickou hudbou jsou jim výstřely a jejich vášeň vzrůstá se stoupajícím nebezpečím. Avšak stejně jako Fife, i ona se brzy stává jen ženou v domácnosti. Ona, dobrodružná povaha, sedí doma na zadku, místo aby byla v centru válečné vřavy. Když zjistí, že se Ernest znovu zakoukal do jiné, je to pro ní v jistém slova smyslu úleva.

Mary Welshová je také novinářka a navíc vdaná. Ale ani to nezbrání Ernestovi, aby ji získal. Och, jak on umí být romantický, dvorný a charismatický. Mary proto opouští manžela i celý svůj dosavadní život, aby zkusila být konečně tou poslední a jedinou. Ačkoliv ho o svatební noci chtěla po jeho vulgárním chování opustit, neučinila to a zůstala s ním bok po boku, od knihy po knihu i od jednoho výbuchu vzteku po druhý, až do jeho smrti.

Každá žena byla jiná a všechny byly jeho. Jak říká Martha: Ernest nikdy nemiloval víc, než byl milován. Stále potřeboval lásku, stále potřeboval novou inspiraci, ale nerad opouštěl tu starou. Nejraději by měl všechny své Paní Hemingwayové pěkně pospolu pod jednou střechou.

Než začnu pět ódy, dovolím si říct, že mi chvilku trvalo, než jsem si zvykla na styl psaní. Kniha je rozdělená do 4 částí a každá z částí se věnuje jedné manželce. V rámci jedné části autorka stále skáče v čase i prostoru a chvilku mi trvalo, než jsem se přizpůsobila. Po pár krátkých kapitolkách jsem se ale začetla a nechala se unášet příběhem lásky a touhy, ale také zrady, bolesti, smutku a nevyrovnané osobnosti Ernesta.

Autorka knihu napsala jako fikci, ale jak sama uvádí, vychází z reálných pramenů, archivů, knih i vzpomínek manželek. Troufám si říct, že je kniha trochu kontroverzní, ukazuje Ernesta nejen jako skvělého spisovatele, ale také nevyrovnaného despotu, který pro hrubé slovo nejde daleko a pro další láhev alkoholu už vůbec ne. Naomi dokázala úžasně vyjádřit pocity všech postav. Naprosto jsem chápala, proč se do něj všechny ženy zamilovaly, i to, proč, když na ně byl hrubý, neutekly od něj pryč, naopak se o něj snažily bojovat do posledního dechu. Zrovna tak dokázala skvěle vystihnout Ernestovu depresi z toho, že jeho díla se sice skvěle prodávala, ale kritikové mu dávali, co proto. Tak moc se snažil jim zavděčit, až trpěl neustálou depresí a sebelítostí.

Tato kniha pro mě byla obrovským překvapením a skvělým čtenářským zážitkem. Nejen, že byla úžasně čtivá, navíc mi otevřela dveře do světa Ernesta Hemingwaye a té doby. Kdyby byly všechny životopisy zpracovány tak poutavě, možná by školáci nepropadali u maturit.

Komentáře (0)

kniha Paní Hemingwayová recenze