Kůže.

recenze

Jestli chcete číst něco nového, něco netradičního, něco, na co jen tak nezapomenete, sáhněte po Kůži mladé ruské autorky Jevgeniji Někrasovové, jedné z výrazných představitelek současné ruské kontrakultury.

Někrasovová se totiž nebojí experimentovat - kombinuje čistě popisný styl (místy velmi naturalistický) s fantaskními prvky, jež čerpá z černošského a ruského folklóru a východoslovanské mytologie. A byť píše poměrně jednoduchým jazykem, nutí vás číst pomalu, soustředit se, protože součástí experimentů je i pojmenovávání postav prostřednictvím přídavných jmen, opisná pojmenování věcí a míst (zde jsem třeba měla problém odhalit New Orleans aka Ústřižkové město), až z toho jde někdy hlava kolem (a místy už to může lézt na nervy).

A o čem, že kniha vlastně je? O černošské otrokyni Hope, o ruské nevolnici Domně, o jejich životech, strastech, občasných radostech, bolestech, o jejich setkání, o tom, jak si vyměnily kůži (ano, doslova) a jak se tahle výměna podepsala na jejich osudech. Jestli se vám to zdá přitažené za vlasy, nebojte, díky fantaskním prvkům to funguje, ale hlavně je to napsáno tak, že se příběh mohl klidně odehrát v současnosti.

Hlavním pojítkem příběhu je totiž otázka svobody. Autorka poukazuje na sociální nespravedlnost, potřebu některých manipulovat druhými, na strach některých lidí ze svobody, z toho převzít za sebe zodpovědnost, stát se pánem svého osudu... Mezi řádky samozřejmě cítíte, že naráží i na současnou situaci v Rusku.

Důležitá je i otázka těla a kůže samotné, která se rovněž podepisuje na našem postavení ve společnosti, byť si ani jedno sami nevybíráme. Obě hlavní hrdinky byly ženy, což jim život zkomplikovalo o to víc, barva kůže taky pěkně zamíchala kartami - v jedné zemi jste úplné dno společnosti, v druhé se díky své barvě stanete pomalu hvězdou.

S Kůží vás čeká exkurze na jihoamerické plantáže, do carského Ruska, věřím, že vás i obohatí o zajímavé faktické informace, občas vás donutí informace vyhledávat. Budete se muset na čtení soustředit, možná budete číst pomalejším tempem, než jste zvyklí, ale dejte jí šanci. Stojí za to. Jevgenija Někrasovová se nebojí experimentovat a ukázat, co ji ve společnosti pálí.
A já jdu dál dumat nad tím, kdo byl kmotřička lebka...

Komentáře (0)