Krev spojuje i rozděluje.

recenze

Temný kvítek (2020) / Podlavicí
Krev spojuje i rozděluje.
Druhý díl fantasy trilogie je venku. Pokud jste četli Krvavý lístek, tento díl si nemůžete nechat ujít. Pokud vás první díl uchvátil jako mě, vydejte se se mnou na další dobrodružnou cestu s princeznou Aurélií.

První díl nás upoutal svým popisem: „Nejsilnější kouzla vyžadují největší oběti“. I druhý díl nás oslovuje svou obálkou a tentokrát jiným výrokem: „Krev spojuje i rozděluje“. A protože se jedná o princeznu Aurélii, která využívá krvavou magii, je tento výrok naprosto vystihující pro tento příběh. Možná vám to z počátku nic neřekne, ale postupem času, když se začtete do děje, zjistíte, jak je tato definice pro tento díl výstižná.

Princezna Aurélie se má zúčastnit důležitého ceremoniálu, korunovace svého bratra Konráda. I když je mu pouhých osm let, musí převzít vládu nad Renaltem. Nebude na to však sám. Jeho poručníkem se stane Fredrick Greythorne. Během korunovace však dojde k převratu a princezna musí utéct. Opět se dostává na scénu Tribunál, proti kterému se Aurélie vydává bojovat. Musí ujít dlouhou cestu, během které ji čekají milá i nemilá (někdy až šokující) překvapení.

Tak jako první díl, i druhý je psán v ichformě, vypráví jej sama Aurélie. Mám ráda příběhy, které jsou takto psány, protože se dokážu více vcítit a ztotožnit s hlavní postavou. Obzvlášť zde, kde je hlavní hrdinka žena.

Na začátku princezna hodně vzpomíná na svého snoubence, kterého ztratila v prvním díle. Pokud jste jej nečetli, možná se v některých pasážích budete ztrácet, protože jim spisovatelka věnovala dost prostoru.

Objevují se zde postavy známé, ale i nové. Zaujala mě Rozeta, přezdívaná děti požírající čarodějka z Ebonwildeského lesa. Je nebojácná a co více, dokáže se proměnit v lišku. Nejméně sympatická mi byla postava Isobel Arceneauxové. Vždy, když se objevila pasáž, ve které se vyskytovala, chtěla jsem ji mít rychle přečtenou. Cítila jsem vůči ní jistou nenávist. Na druhou stranu to byla osoba, která si toho v životě dost prožila.

Celkově autorka věnovala hodně prostoru vysvětlováním a vyprávěním životních příběhů knižních postav. Musím říct, že vše bylo dokonale promyšlené, mělo to hlavu i patu. Už dlouho jsem nečetla knihu, kde by autorka měla tak dokonalou představu o životech svých postav. Byla jsem místy překvapena, do jaké hloubky se spisovatelka zamyslela. Neobyčejně zajímavá byla v této knize i slovní zásoba. Některé slovní obraty by v této knize pro děti a mládež nemusely být, ale nevyskytuje se jich zde moc. Pokud se nebojíte krve a máte rádi dobrodružství a promyšlený děj, je kniha pro vás správná volba.

Přesto, že Krvavý lístek měl ukončený děj, Temný kvítek na něj krásně navazoval. Nedokázala jsem si představit, co bude následovat, když je vše vyřešeno, ale opak je pravdou. Těším se na další díl této chystané trilogie. Věřím, že mě autorka znovu překvapí a já jej opět budu číst jedním dechem.

Děkujeme společnosti Albatros Media a.s. za poskytnutí recenzního výtisku.

Komentáře (0)

kniha Temný kvítek recenze