Krev na sněhu

recenze

Příběh vyprávěný mužem, který jak sám o sobě říká, se nehodí k ničemu. Vyzkoušel si několik profesí, být pasákem, ale příliš často se zamilovává. Autem jezdí moc rychle, takže na loupeže se taky nehodí. Je měkký jako máslo, mizerný v matematice a ještě ke všemu trpí dyslexií. Takže co takový člověk může dělat? Zabíjet. Zabíjet lidi na zakázku. Jeho šéf toho o něm moc neví a Olav toho zase neví moc o svém šéfovi. Neví ani kde jeden nebo druhý bydlí. Jednoho dne dostane Olav od šéfa další úkol. Bude to hračka, řekne si. Jeho další úkol zní: zbav se mé manželky, ale tak, aby na mě nepadlo jediné podezření.
Olav nejdříve jeho ženu sleduje, aby zjistil, kdy je nejvhodnější zaútočit. Zjistí, že ženu každý den ve stejný čas navštěvuje jakýsi milenec. Rozhodne se, že nejdříve odstraní jeho. Cosi se ale změní. Když má přijít na věc, Olav nedokáže splnit svůj úkol. Že by to bylo tím, že se do ženy zamiloval? Je z toho zmatený. Místo aby ženu zabil, utíká s ní. Schovávají se. Jenže Olavovi je jasné, že pokud mají oba přežít, musí zemřít jeho šéf. Protože jinak je zaručeně po nich. Proto nastává hra kdo z koho. Vyhraje ten nebo onen?
Námět knihy se mi moc líbil, ale kniha už tolik ne. Asi jsem měla od knihy příliš velká očekávání. Brala jsem to jako jednoduchou oddychovku. Sice téma zabíjení se na léto úplně nehodí, ale už jsem četla více krvavé knihy, takže mi tato léto úplně nezkazila. Mám doma ještě druhý díl, tak jsem zvědavá, jaký bude.

Komentáře (0)