Křesadlo zájmů

recenze

Cesty za oponu času (2010) / katy238
Křesadlo zájmů
Knihy Stanislava Motla nemají zrovna nejčerstvější datum vydání, je možné najít v jiných a aktuálních svazcích již relevantnější zdroje informací a také se mi před začátkem četby dostalo varování, abych si některé věci v jeho knihách raději ověřila i jinde, což se mi také potvrdilo jako velmi dobré doporučení. Jinak se však jedná o jednoho z nejlepších českých autorů literatury faktu, s jakým se lze u nás setkat.

Stanislav Motl totiž jde skutečně do hloubky a putování s ním za oponu času skutečně stojí za strávený čas. Krátké a oddělené příspěvky k jednotlivým tématům, která jsou od sebe zaměřením často i hodně vzdálená, čtenáře skutečně vtáhnou a ukáží mu fakta z mnoha různých perspektiv.

Z mého úhlu pohledu se však jedná spíše o doplnění a je dobré mít aktuální i historický přehled o naší zemi. Případně si jej v průběhu čtení doplňovat.

Příklad z knihy za mou osobu je kauza zmizení a dosud nenalezení sboristky Národního divadla Věry Urieové. Žena zmizela jedné noci roku 1974 při návratu z práce a už ji nikdy nikdo nenašel. Výpověď autora o případu je velmi zajímavá a úplná. Pro toho, kdo o tom něco ví a stačí mu to nebo se o tom dozvěděl právě z knihy a více jej nezajímá. Pro mě případ zaplanul jasným plamenem a nyní sbírám dostupnou literaturu, ze které se dozvím více, nehledě na to, že jsme strávili několik hodin s mým mužem po různých pochybných i důvěryhodnějších webech hledáním bližších podrobností. Bez Stanislava Motla bych se k případu nedostala. Zapadl totiž během dějin i průkaznějších kauz.

A určitě stojí za zmínku i velké povědomí příběh mladého židovského chlapce Petra Ginze. A známe jej všichni, kdo měli počátkem února roku 2003 přístup k médiím. Tehdy totiž při návratu z vesmíru shořel i s celou posádkou raketoplán Columbia. V čem je spojitost? Pamatujete si vy s lepší pamětí na obrázek z Měsíce, krajinu nakreslenou v Terezíně, kterou s sebou do vesmíru symbolicky vzal první izraelský kosmonat? Byla to představa Petra Ginze o vesmírných dálavách. Mladý fanoušek Julese Verna, všestranně nadaný chlapec a podněcovatel zájmů a vzdělaní mezi svými vrstevníky v pekle Terezína, byl zabit v Osvětimi před koncem války. Přežilo jen málo jeho přátel z těchto časů schopných o něm říci něco více a jeho památku stále ošetřuje jeho tehdy přeživší sestra.

Jednotlivé články v knize mají přesah a autor neváhá nitky faktů splétat kolem čtenáře. Právě proto si můj muž povzdychl, že jej právě mrzí, že tak výborný spisovatel jako Stanislav Motl má tendence si výklad faktů hodně upravovat k obrazu svému. Autora musím na jednu stranu bránit, že to dělá mnohem více autorů a znám knihy, ve kterých to i veřejně přiznávají, že je to jejich postoj a může být vzdálen faktům. Čtenář v tématu zasvěcenější to však pozná, a pokud se vydá po stopách tématu do hloubky, nesrovnalosti si i sám upraví.

Pokud však téma neosloví, stačí jen vědět, že existuje. A právě v šíření obecného povědomí o zajímavých tématech autor exceluje. Například osud mladého Žida Jakuba Weisse jen vykresluje neutěšenou situaci kolem vzniku státu Izrael. Konflikty vyvolané tehdy převládají dodnes a bobtnají i pod povrchy mnoha teroristických organizací.

Nebo osudy Karla Hašlera, otazníky kolem Emila Háchy a jeho počátků „vztahu“ s Hitlerem a jeho počátky třetí říše, Che Guevara a jeho údajná návštěva v Praze inkognito, hroby s proti-upírskými opařeními na našem území, výpověď řidiče vozu v Sarajevu, kde byla údajně odpálena rozbuška první světové války, výklad o životě Nikoly Šuhaje loupežníka a další a další témata. Každý má možnost vybrat si stopu, po které půjde dál a zbytek jen navýší obecné povědomí čtenáře o historii naší země v souvislosti se světovými dějinami i aktuálním děním (dobře, vyšlo před deseti lety, tak s jistým odstupem).

Série Cesty za oponu času je pro jednou z velmi důležitých a i když bohužel vím, že slepá víra se nevyplácí, a je důležité prověřovat. Autor je ovšem schopen zažehnout jiskru zájmu, a rozdmýchat ji v mohutný požár.

Stanislav Motl mě skutečně zaujal a už mi přišla další jeho kniha, ze které citoval i v jednom ze svých pořadů. Vím jistě, že s knihou zažiju jízdu na vlně vzrušujících faktů a svědectví a zároveň mám obrovskou šanci, že pokud najdu další zajímavou cestu, vydám se po ní za dalšími tajemstvími a událostmi už po vlastní ose.

A to není běžné v každé knize. Díky tedy autorovi za to, že svými vyprávěními dokáže strhnout čtenáře k dalšímu putování po zajímavých stezkách. Projdu se ráda, co nejdál to půjde.

Komentáře (0)

kniha Cesty za oponu času recenze