Království

recenze

Království (2013) / Safienka (174 views)
Království
Asher Falls – tajemné a téměř liduprázdné městečko v Jižní Karolíně Vás zve ke druhému dílu s Hřbitovní královnou – Amálií Grayovou. Amélia opouští svůj domov, svoje zázemí a vydává se za prací, konkrétně za obnovou hřbitova patřící zámožné rodině Asherů.
To by nebylo Amélie, aby se do všeho nezamotala. Ikdyž v tomto případě to není úplná náhoda, je to spíše cílem. Co se zprvu zdá jako nevinná pozvánka, to má smysl mnohem hlubší. K potěše všech se pravdu dozvídáme až na těch posledních stránkáchJ.
Hned v úvodu se seznamujeme s prvním Asherem – Thanem. Opět fešák, který skrývá mnohá tajemství. Je nám naprosto jasné, jak to s ním a s Amélií dopadne. Přesto se nenechte tak lehko napálit, jako jsem to udělala já.
Do popředí vstupuje legenda o utopeném hřbitové na dně Zvonkového jezera. Stěžejní příběh, který nám nezaručí kvalitní spánek. Ač je to legenda, která by měla pouze postrašit, tak ji Amélie vnímá naopak velice reálně, možná až děsivě. Vznášející se duše nad jezerem? Upřený pohled někoho, kdo vás sleduje? Šeptající děsivý hlas někoho, kdo je několik let po smrti? Studené ruce, které se na vás snaží dosáhnout? Ještě teď mě vstávají vlasy hrůzou!
Kromě toho, že má město dechberoucí historii, tak má i své podivíny a nejsou to zdaleka lidé bez střechy nad hlavou. V příběhu se vyskytuje několik postav, které převážně patří k Asherům. Pokud to není jeden z nich, tak je to někdo, kdo se buď přiženil či přivdal a nebo někdo, kdo je bytostně nesnáší. A pak tu jsou tací, kteří se snaží být neviditelní a tací, kteří se raději odstěhují, než aby jim museli čelit.
Temné stránky příběhu jsou téměř na každé stránce. Opravdu jsem byla napnutá jak trenýrky. Perfektně napsáno! Spoustu toho již známe z prvního dílu. Jsou tu opět pravidla, která se budou porušovat.
Kromě lidských hrdinů je tu místo i pro zvířata, která se staví jak na stranu dobra, tak i zla. Nechci prozrazovat, co je za temným lesem, silným vichrem či pod tmavou kápí. Má fantazie v tomto směru pracovala na plné obrátky a já jsem byla v několika momentech opravdu ráda, že se vyskytuji na straně čtenáře a ne na straně hlavního hrdiny. Stejně vlezle jako v prvním díle se zde objevují známky nadpřirozena, kterému opět nevíme, jestli věřit a nebo ne. Jsou to jen přeludy a nebo je to skutečnost?
Doposavaď (kromě prvního dílu) jsem nečetla jinou duchovní literaturu, proto nemohu srovnávat či přirovnávat. Každopádně pokuď se vám líbila Okřídlená duše, tak věřte, že Království je ještě čtivější, poutavější a napínavější.

Ukázka z knihy (str. 41-42):
Vycouvala jsem z mauzolea, zavřela dveře a obrátila se, ometajíc si z vlasů pavučiny. Vzápětí jsem strnula. Na území hřbitova stál těsně u plotu muž a zíral na mě přes náhrobky. Připomněl mi ducha starce, který se zjevuje na Růžovém vrchu. Z dálky se mu podobal: byl vysoký, hubený, v černých šatech. Ale tenhle muž měl vlasy šedivé, jež mu ve zplichlých kadeřích visely na ramena těžkého vlněného pláště. Já už jsem si svlékla i lehkou bundu, takže mi jeho volba oděvu přišla tak tak teplého dne trochu zvláštní.
Za ducha jsem ho nepovažovala, ale od doby, kdy jsem potkala Devlina, se pravidla změnila. Fakt, že tenhle muž neměl auru, z něho ještě nedělal člověka a podivné oblečení či sošná nehybnost ho nemusely nutně psaovat na přízrak.
Jak jsem nerozhodně postávala na schodech do mauzolea, muž udělal něco, co nebylo ani lidské, ani přízrašné: padl na zem a proplazil se pod plotem, tam se zvedl na všechny čtyři a po pavoučím zůsobu odlezl do houští.

Užasle jsem na něj zírala a samým hnusem mě svědila kůže. Představa, že by mohl takhle zparodovat moje úvahy o hadech a pavoucích, byla bizarní a velice rozčilující. Otřásla jsem se. Shoda okolností, jak jinak. Ale protože tato epizoda přišla hned po setkání s duchem, kterého jsem včera večer viděla na molu, pořádně mnou zacloumala a groteskní počínání toho muže jsem nedokázala spustit z hlavy. Celé to ve mně zanechalo příšerný pocit, jako bych dostala jakési poselství, neuměla jsem si ho však vyložit.

Komentáře (0)

kniha Království recenze