Královská šikana

recenze

Žánr New Adult má na svém kontě snad už tisíce knih. Konstatování faktu, že v takovém počtu je těžké vymyslet něco nového, je v tomto případě nasnadě. Obzvlášť, když jsou originální zápletky v dnešní době nedostatkovým zbožím. V takové situaci je snad možná i pochopitelné, že někteří spisovatelé vymýšlí takové příběhy, které by nemohly existovat ani v alternativním univerzu. Naštěstí ale existují i tací jako Erin Watt, spisovatelská dvojice píšící pod pseudonymem, v reálu pyšnící se jmény Elle Kennedy a Jen Frederick.

Erin Watt si na rozdíl od ostatních s rádoby originalitou nic moc nedělá, přesto máte Facebook poslední dobou zcela určitě zahlcený nadšenými doporučeními s abstinenčními příznaky. Váš první instikt vám pravděpodobně napoví, že se bude jednat o podobnou záležitost jako s opicí a psacím strojem a že se už vážně všichni nejspíš zbláznili, když vám předhazují něco tak klišoidního, že by to pokořilo i duhového jednorožce, ale pak ve vás přesto začne něco hlodat a vy si všechny ty nadšené recenze rozkliknete.

Callum svého řidiče propustí a otočí se ke mně. „Půjdeme si sednout. Chci být co nejdřív doma. Do Bayview je to hodina letu.“
„Hodina? Vy jste kvůli hodině cesty objednal letadlo?“ vyjeknu.

Protože pochybnosti máme zdárně za sebou, teď něco málo k obsahu. Načínáme typické princeznovské téma, na počátku máme dívku z chudých poměrů, potom štědrého dárce, a palác. Palác, do kterého dárce dívku zavede a který je shodou okolností jedna velká smrtonosná past plná ďábelských stvoření, co se dívku snaží odtamtud navzdory dárcovu přání dostat. A pochopitelně se nemůže jednat o nikoho jiného, než dárcovy syny.

Nalijme si čistého vína, tahle kniha byla prostě boží. Boží postavy, boží intriky, boží všechno. Ale všechno pěkně popořádku. Jak už bylo nakousnuto, Erin Watt v této sérii nesází na prvoplánovou originalitu, namísto toho zpracovává už recyklovaný nápad pokud možno sobě vlastním způsobem, vytváří v něm živé postavy (vážně, žádné ploché kreatury), které staví před vyhrocené situace, při kterých vám tuhne krev v žilách a do toho všeho zasazuje romantiku nejvyššího kalibru. Někdo může říct citové vydírání čtenáře, někdo už má mozek čtením rozpuštěný natolik, že je mu to putna a prostě chce číst. Schválně jestli uhodnete, do které kategorie zapadám já…

„Proč jsi sem přišla? Vím, že ti dal táta prachy.“
„Nikdy jsem tvýho tátu nežádala, aby mě sem vzal.“
„Moc jsi teda neprotestovala,“ odsekne. „Pokud vůbec.“

Ano, jako v každé new adult, ani tady nechybí romantika a erotické scény. Ale jak žánr předepisuje, není to jediná složka, na kterou se autorky soustřeďují. V knize se krásně odvíjí jak vnitřní pochody hlavní hrdinky Elly, tak i žabomyší a leckdy opravdové války Royalů vedených proti ní. Ella je jedna z těch hrdinek, které naprosto zbožňuju, a sice ty co nakopávají zadky. Royalové jsou naopak prevíti, ze kterých se postupně vyvíjejí komplexnější postavy, než na jaké byste obvykle v knihách narazili. Jmenovitě Reed je jeden z těch, co vám bude brnkat na nervy a zároveň zpívat vaší duši. A zbytek Royalů, to je jedna velká partička testosteronu.

Konec knihy je celý na pytel. Pokud máte byť třeba jen miniaturní šanci si pořídit druhý díl, učiňte tak, než dočtete jedničku, protože absťák je, co se týče této série, slabé slovo. A jestli jste to z textu ještě dostatečně nepochytili, Erin Watt se čte pekelně rychle. Z textu navíc není ani poznat, zda si autorky rozdělily knihu napůl, nebo od začátku pracovaly na jednotném textu, což je u mě jedno velké významné plus.

Papírová princezna právem způsobila v zahraničí i u nás velký boom. Knihu bych doporučila všem ženám, kterým nedělá problémy erotika, a zároveň od knihy vyžadují trochu víc, než prázdné dialogy a opakující se scény, Royalové jsou určitě kvalitní žánrovka, co neurazí a nadchne.

Komentáře (0)