Podezřelí jsou všichni, pachatel není nikdo

recenze

Najdete ji téměř v každé knize. Není důležitá a zpočátku snad ani ničím výjimečná, dokonce byste řekli, že nepovšimnutelná… vedlejší postava. Přesněji řečeno, vedlejší postava, která se k autorovu peru z neznámého důvodu přimkne a tak dlouho trvá na vlastní knize, až ji dostane. Jednou z nich je i lord John Grey, charakter, který jsme spatřili už ve Vážce v jantaru a který si v zářné budoucnosti (minulosti?) série Cizinka ještě několik významných rolí střihne. Už tady v prvním díle očekávané trilogie je ostatně patrné, že se z univerza, kde spolu Jamie s Claire a lord John koexistují, jen tak nepohneme.

Kvalitní červená knihovna, tak se mnohdy hovoří o Cizince a přesně tak se nahlíží i na další díla Diany Gabaldon. Ohoho, jenže my běžní smrtelníci na něco zapomínáme – Diana Gabaldon miluje, když své čtenáře může překvapit. A proto si dnes rozebereme historický detektivní román. Ne, fakt nekecám.

„Musím pak na vdoví pochůzku,“ odpověděl Stubbs. Vypadal odevzdaně. „Neměl bych čas se vrátit a převléct.“
„Ach? Kdo je mrtvý?“ Vdoví pochůzka byla oficiální návštěva rodiny nedávno zesnulého příslušníka regimentu. Měla nabídnout soustrast a zjistit, jak se vdově daří. V případě muže bez důstojnické hodnosti mohla taková návštěva zahrnovat předání malého množství peněz věnovaných mužovými blízkými přáteli a přímými nadřízenými – s trochou štěstí dost na to, aby za to měl slušný pohřeb.

Náš hlavní detektiv Lord John, jak už to tak bývá, bude vyšetřovat vraždu. Samozřejmě, kdyby se do toho nepřipletl ještě tisíc dalších věcí, nebylo by to ani zdaleka tak k popukání.

Co jsem se stihla přesvědčit už u prequelu k Cizince (Panicové, kdyby vás to zajímalo, včera vyšla recenze), co se týče mužských charakterů, Diana se nebojí přitvrdit a když zrovna Claire není nablízku, skýtají se i horší pohledy, než jakými jsou rány pokryté hnisem. Lord John v tomto případě znázorňuje můstek mezi žumpami, ve kterých se kvůli službě nutně musí pohybovat a vyšší třídou, se kterou se musí každý, kdo něco znamená, stýkat. Tedy, to je jedna možnost, tou druhou je řešení zapeklitého případu vraždy, kdy podezřelí jsou všichni, a pachatelem není nikdo.

„Nechcete vědít, jak se ze mě stala kurva – jen proč sem tady?“
„Řekl bych , že první otázka, i když nepochybně zajímavá, je tvá soukromá záležitost,“ řekl zdvořile. „Ale protože druhá otázka má vliv na mé zájmy – ano, to je to, na co se ptám.“

Umístění Lorda Johna a důvěrné záležitost v sérii Cizinka se může zdát nepodstatné, pokud jste ale na spoilery striktní (ne, že by byly nějak zvlášť velké) a nechcete si nechat něco náhodou prozradit, knihu byste měli číst až po Mořeplavci, který vyjde letos v říjnu. A stejně jako v předchozí recenzi na vás nemůžu nenaléhat, abyste dali nejprve přednost Cizince.

Lord John už sice není tak stručný jako Panicové, nemá ale ani plnohodnotnou délku, na jakou je Diana Gabaldon zvyklá. Celou knihu tedy provází mírný pocit nejistoty, který jste ochotni přejít, pokud jste měli co do činění s původní sérií, avšak budete jej nenávidět, jestli jste ji ještě nezačali číst. A to je opět ten bod, kde se Panicové a Lord John protínají, Diana když se nerozepíše, tak to prostě fláká. Ne, že bych litovala, že jsem knihu četla, to ani náhodou, napsala ji Diana Gabaldon a tečka, není možnost, že by se mi nelíbila, mírné výhrady ale mám.

Lord John a důvěrná záležitost mě dokázali překvapit, zaujmout, i nadchnout. Po emocionální stránce je kniha trochu ochuzená, jako historická detektivka se sociálnímu problémy, pěkně vystavěnou zápletkou a vytříbeným stylem u mě ale uspěla. Pro čtenáře, kterým se líbila Cizinka absolutní nutnost. Hned po Mořeplavci. Hned jakmile vyjde. V říjnu. Ehm, já vím, ten třetí díl už všichni potřebujeme.

Komentáře (0)