Kleopatra a Frankenstein.

recenze

Začíná to jako příběh vánoční romantické komedie - Silvestr, New York, ona potká jeho, on potká ji. Ona je mladá malířka, Britka, on ředitel reklamní agentury ve středních letech, Američan. Usmějí se na sebe, přeskočí jiskra, a to taková, že se za půl roku vezmou. Svou roli v rychle uzavřeném sňatku určitě hraje vízum, ale tihle dva jsou opravdu zamilovaní. Říkáte si, tahle slaďárna není nic pro mě? Tak v tom případě si počkejte, co se tačne dít pak....

Kleopatra a Frankenstein je sondou do mezilidských vztahů, ať už těch romantických, přátelských či mateřských. Navíc nesledujeme jen Cleo a Franka, ale i jejich příbuzné a přátele, jejichž osudy do sebe narážejí a vzájemně se ovlivňují. Vedle vztahů je to taky o osamělosti, lásce, traumatech z dětství, o hledání sama sebe, o závislostech, o pokusech vymanit se ze svých problémů pomocí alkoholu, drog a sexu, o neustálém hledání štěstí (pokud tedy nějaké existuje).

Byť je pro mě svět Cleo a Franka (i jejich vyrovnávání se s problémy) na míle vzdálený, bavilo mě to moc! Místy mě příběh rozesmál, jindy rozesmutnil, občas vytočil doběla, ale všechno jsem mu věřila. Všechno jsem to s postavami prožívala, soucítila s nimi, ale taky jsem kolikrát měla chuť zařvat: "Co to sakra děláš?!"
Navíc je příběh vyprávěn velmi čtivou formou a pomyslnou třešničkou na dortu je (pro mě) krásný paperback s černou ořízkou.

Komentáře (0)