Když dobrou knihu, zkazí špatná postava.

recenze

Za zrcadlem (2013) / ciniminisek (373 views)
Když dobrou knihu, zkazí špatná postava.
Anotace: V životě patnáctileté Juli má všechno svá pravidla. Vybočovat je nebezpečné, kdo neodpovídá normě, toho sledují. Ale pak Julina matka zničehonic beze stopy zmizí a její otec se třese strachy. Juli postupně začne odhalovat všechna rodinná tajemství: Máma je jedna z mála víl, kterých se společnost Normality obává. Má totiž zvláštní schopnosti. Je Juli taky taková? Společně se svou novou kamarádkou Ksy a jejím bratrem Ivanem se vydá pátrat – po zmizelé matce, po zakázaném vílím světě a po pravdě o sobě samotné.



Obálka: Krásná a tématicky zvolená. Dávám ji veliké plus. Hlavně díky této obálce, jsem po knize sáhla.

Hlavní postava Juli Retemi, náctiletá studentka prestižního lycea. Spisovatelka se na této postavě velmi vyřádila. Bohužel v negativním slova smyslu. Julia dává stupiditě nový rozměr. Naivita,hloupost a pomalé myšlenkové pochody z Julie sálají na dálku. Čekala jsem značkou část knihy, že se stane zázrak a Juli se rozsvítí... bohužel jsem se nedočkala. Vždyť přece není možné abych dveře odemkla jedině já, ale ten medvěd u mě v pokoji, už uvěřitelný je, tak si na něj hajneme.


Negativa: Dle mého, příběhu velmi uškodilo spojení vílího světa s dystopií. Ze zajímavého nápadu, se stává přeplácaný děj, plný nedomyšlených a těžko uvěřitelných částí. Nač stroj času, když mám obrázek.


Pozitiva: To dobré jsem viděla v dalších postavách příběhu. Kamarádka Ksy a její bratr Ivan, dodávají příběhu na tajemnosti. A jména, velmi zvláštní, pěkná a ojedinělá. Koho by taky bavila, čtyřicátá první Clara a dvacátý pátý, Christian. Také popisky, nikde žádné zdlouhavé čtení o tom, jak ten můj pokoj vlastně vypadá. Stejně mají většinou vedle postele bordel.




Celkové shrnutí: Musím přiznat, že když jsem se po pár stránkách dozvěděla, že je kniha o vílách, četla jsem s menší předpojatostí. Ovšem ať dělám co dělám, dívat se na to jinak, než jak popisuji níže, bohužel nedokážu. Spisovatelčin styl psaní mi sedl a nemám proti němu žádnou výtku. Co se týče samotného děje,tam jsem už na vážkách. Mohla bych to svádět na označení YA, jenomže, v této kategorii čtu knih nejvíce. Proto, i když jsem několik let napřed od označení náctiletá, dokážu si v Young Adult své favority najít. Této knize kupodivu nejvíce uškodila hlavní hrdinka. Na nespravedlnost a bezmoc jsme v knihách zvyklí, ovšem v tomto případě, se něco dělat dalo. Tady mohla samotná Juli se svým životem něco udělat, ale to by nejdříve musela, do očí bijící vyšlapané cestičky od její matky, následovat. Tatík - despotický, vyčůraný protiva, babča - nezvládající výchovu dvou spratků a děda, který kdyby neměl zvláštní jméno, ani nevím, že tam je. Ráda bych řekla, že mě kniha nutila nadávat, křičet a rvát si vlasy, bohužel tomu bylo naopak. Nudnost a předvídatelnost Juli, zapříčinila maximálně, protočení očí. Ty vílo! V knize se neobjevuje žádná část, která by ve mě vyvolala nějaké emoce. A proto tuto knihu odkládám a vím, že se k ní už nikdy nevrátím. Jen jim ukaž, zač je toho loket, Májo!

Víly ráda nemám (no pardon, vážně nemám) a dystopie na mě křičí ze všech stran a možná z důvodů přehlcenosti tohoto tématu, mě kniha nenadchla. Nenene. Jak jsem psala výše, od dalších postav jsem očekávala mnoho více. To mě také nutilo knihu číst dál. Bohužel, jsem se nic nového, ani zajímavého nedozvěděla. Podvodníci! Samotný konec, mě na čtení dalšího dílu, kupodivu neláká. Velmi mě mrzí, že má nespokojenost s knihou, patří zrovna této. Teda, Májo, ty jedna vílo! Vydavatelem je CooBoo a na knihy z této produkce já nedám dopustit. Jak se říká, vše je jednou poprvé...
Ráda bych na závěr podotkla, že názor na knihu je pouze z mé hlavy. Proto bych vám ráda vzkázala, pokud se v tom, co jsem psala nevidíte, knihu si určitě přečtěte. 100 lidí, 100 chutí...

Komentáře (0)

kniha Za zrcadlem recenze