Kdo pije potmě víno

recenze

Kdo pije potmě víno (1988) / hana1070
Kdo pije potmě víno
Jan Skácel byl moravský básník, jehož jméno mám spojené hlavně s kapelou Hradišťan (cédéčko O slunovratu - třeba Modlitba za vodu nebo Krátký popis léta). Loni se mi ale díky nakladatelství MOBA dostala do rukou sbírka pro děti Uspávanky, která mě nadchla, dokonce tak, že jsem nakonec i pár výtisků rozdala po okolí... Letos jsem se pustila o level výše, a sice do poezie pro dospělé. MOBA totiž právě vydala sbírku Kdo pije potmě víno, poslední soubor, který vyšel za Skácelova života - v roce 1988.

Sbírka se skládá ze čtyř částí:
Zaklínání v předminulém čase se věnuje dětství, známým místům, uplývajícímu životu...

Noční kaluže
První mráz v listopadu Cestou do školy
školáci rozbíjejí holí
na nočních kalužinkách led
tenký
až u srdce to bolí
A cosi křehkého se rozbilo
Jednou a navždy Dřív než naposled


Bez ptaní
Na konci cesty tážeme se kam
Já ale až přijde těžká chvíle
já se nezeptám
A ne snad z bůhvíjaké pýchy
To snad jenom proto že se ostýchám


Tratidla jsou úzkostná, plná obav z konce....

Vypálenci
Osmistěn noci rozpadá se k ránu
a jeho ostré hrany spáče zraňují
Kostnice snů je pevně uzamčnea
v podední zpívá kohout
Lidé se probouzejí plní oděrků
bosýma nohama se dotýkají dna
Košile zvyku leží přichystána
na židli vedle lůžka celá železná


Jako třetí následuje část Na prázdné dlani kamínek, která má podobu jedné dlouhé básně, která je trochu hravější, optimističtější a libozvučnější...

...
naděje malý oblázek
na prázdné dlani zmizel kam
ach kdosi oblázkem tím hodil
a dohodil až ku hvězdám
...


Poslední část sbírky tvoří Pláč pro Hekubu, jakési smíření, kde svou roli hrají i historické osoby, resp. literární postavy - Hamlet, Don Quijote, otrok Pseudolus....

Hlavními motivem všech básní je plynoucí čas. Vzpomínky, bilancování se životem, vyměřená délka žití, to jsou témata, která se opakují a vyvolávají pocity melancholie, smutku či úzkosti. Nedílnou součástí je ale i ztišení, plynutí a splynutí... Grafická podoba knihy je velmi jednoduchá, ale působivá - každý oddíl uvozuje a dost příznačně doplňuje černobílá fotografie Martiny Janošové. Samostatně by na mě ty fotky asi nefungovaly, ale do knihy se hodí jedinečně.

Kdo pije potmě víno není knížka na pláž či na aktivní dovolenou. Přesto si ale myslím, že v dnešní hektické době se najde dost lidí, kteří ji ocení. Zkuste vystoupit ze své komfortní zóny a pusťte se někdy do poezie. Překvapíte sami sebe...

Komentáře (0)

kniha Kdo pije potmě víno recenze