Kde začíná člověk?

recenze

Mrazivé svědectví o životě v ženské věznici. Realistický obraz všudypřítomného odlidštění a degradace člověka. Osobní zpověď politické vězeňkyně Evy Kantůrkové. To je útlý román Přítelkyně z domu smutku.

Každá kapitola je věnována jedné z přítelkyň - spoluvězeňkyň spisovatelky a jejímu příběhu. Knížka je velmi čtivá. Příběhy plynou před očima čtenáře úplně samy, navzdory tématu se jedná o nenáročnou četbu. Autorka neřeší politiku ani historii. Zajímá ji pouze život, obnažený, zranitelný a pravdivý. Intenzita prožitku bezmoci i naděje je téměř hmatatelná.

Kniha je hluboce lidská. Čtenář poznává ruzyňskou věznici jako svět sám pro sebe. Setkává se s vynalézavostí vězňů, kteří se seznamují mezi sebou telefonováním přes záchodový odpad a posíláním motáků z jednoho zamřížovaného okna do druhého. Izolace od světa, drsné životní podmínky, krutost a bezpráví se snoubí s drobnými radostmi a hlubokým přátelstvím. Celou knihu prostupuje mýtus zvláštního pouta, nevypověditelné sounáležitosti mezi vězni - vyděděnci a psanci společnosti.

Kniha není pro každého. Jaké podoby nabývá lidskost v nelidských podmínkách, jak vypadá její zánik a jak její triumf? Kde začíná člověk? Možná vám napoví Přítelkyně z domu smutku.

Komentáře (0)