Každý si zaslouží Šlehačková oblaka

recenze

Šlehačková oblaka (2017) / Suzanne (360 views)
Každý si zaslouží Šlehačková oblaka
Tereza Salte prostřednictvím svého blogu TerezaInOslo motivuje tisíce čtenářů k tomu, aby si plnili sny a nalezli životní štěstí. Tereza totiž věří, že sny si může splnit každý a že každý může být šťastný. Třeba i vy. A teď se o totéž pokouší i prostřednictvím své první knihy s názvem Šlehačková oblaka. Povedlo se jí to?

Šlehačková oblaka nejsou románem. Nejsou ani typickou motivační knihou. Nenajdete v ní návod v deseti bodech, jak být stejně úspěšný a šťastný jako Tereza. Tereza vypráví o svém dětství na Ořechovce, gymnastice, které se závodně věnovala, o svých školních i sportovních úspěších a neúspěších, zraněních, studiu v zahraničí, seznámení se svým norským princem Johnem Erikem, životě v Oslu, Norech a jejich zvyklostech, Velikonocích, Vánocích, smrti mámy, pocitech beznaděje a úzkostech, svatbě, pobytu v Africe, pracovních vzletech i pádech… Prostě o životě jedné holky, později ženy, která se rozhodla hledat štěstí v Norsku. Jako červená nit se celou knihou vine Terezin optimismus a víra, že sny si může splnit každý, kdo to nevzdá a po každém držkopádu se zvedne a jde dál… A tu víru se snaží svým čtenářům (tedy spíš čtenářkám) předat.

Šlehačková oblaka jsou extrémně čtivá, milá a návyková. Začtete se a musíte pokračovat, i když už dávno z Terezina blogu víte, jak to dopadne. Tereza Salte i v knize píše stejným stylem jako na blogu. Působí to přirozeně a autenticky, i když se kvůli tomu některé věci zbytečně opakují a občas by to chtělo při redakci maličko učesat a sjednotit. To ale nic nemění na tom, že Šlehačková oblaka napsala ta Tereza, kterou známe a máme rádi.

Tereza knihu rozdělila do kapitol, které jsou zastřešené jednotlivými tématy: máma, John Erik, svatba, pobyt v Africe, hledání vysněné práce atd. Problém je v tom, že jednotlivé kapitoly jsou složené z blogových zápisků. Tereza v nich proto skáče v čase i v místě, některé věci zbytečně opakuje, jiné zase nevysvětlí. Šlehačková oblaka doporučuji čtenářkám Terezina blogu, protože ty, které Terezu a její životní příběh neznají, nejspíš budou ukrutně zmatené. Ani já jsem občas nedokázala určit, v jakém období se zrovna nacházím a s jakými dalšími událostmi se to překrývá, což je asi největší vada celé knihy.

Šlehačková oblaka nejsou až tak objevná a překvapivá. Každý, kdo sám o sobě, o životě, štěstí a snech přemýšlí, na to, o čem Tereza píše, už dávno přišel. Ale ruku na srdce: Kdo z nás se těmi životními pravdami doopravdy řídí? Kdo z nás se nenechá svést z cesty, ať už je to vidinou vyššího platu, nebo okolím, které nám tvrdí, že je to zbytečný risk, že to nedokážeme, že je to hloupost? Nechat se zdeptat každodenní rutinou, malými i většími prohrami, pocity, že bloudíme a že ten náš sen je tak velký, že se přeci nemůže stát realitou, je strašně snadné.

Občas potřebujeme pošťouchnout, abychom si to uvědomili a zase se na tu svou cestu vrátili. A na to jsou právě knihy jako Šlehačková oblaka. Připomenou nám, kdo skutečně jsme a po čem toužíme. Že je v pořádku snít. Lítat s hlavou v oblacích. Že se za své sny nemusíme stydět, ať už se zdají jakkoliv neuskutečnitelné a bláhové. Že sny nejsou hloupost a marnění času, ale první krok k tomu, abyste si je skutečně splnili…

Co od Šlehačkových oblak dostanete, záleží tudíž jen na vás a na tom, v jakém jste rozpoložení a co (v nich i v sobě) hledáte. Vnímavější a přemýšlivější lidé, kteří aktivně hledají své místo na zemi a životní spokojenost, si v nich najdou to, co zrovna potřebují. Ať už je to cokoliv. Opravdu.

Komentáře (0)

kniha Šlehačková oblaka recenze