Kam jdeme, když usneme?

recenze

Před dvanácti lety se čtyři děti ztratily ze školky a teď, po tak dlouhé době, se vrátily tři z nich a nic si nepamatují.. Proč se spolu s Astrid, Tomem a Sonjou nevrátil i Astridin bratr Max? A proč nezmizela spolu s nimi i Dorka? Jako jediná z jejich nerozlučné party tu zůstala úplně sama. 

Kniha u které si nejsme jistí, kdy přesně se odehrává. Víme, že dívky studují, ale zároveň se zde lidé obrací na bohy, věří v Moranu a Polednici. Přesně to mě na knize přímo fascinovalo.

Ve vesnici, kde se děj odehrává mě vyloženě zaskočilo, jak se k sobě lidé chovali a hlavně jak se chovala Astridina rodina, a její babička především, k Astrid samotné.

Líbilo se mi jak byly zpracované slovanské zvyky a že zde bylo i slovanské nářečí. Oceňuji že nám autorka ukázala, jak probíhá spánková paralýza, které se bojím a doufám, že mě nikdy nepotká. Zkrátka mám z toho respekt. A celkovou atmosféru jsem si opravdu užívala a měla u ní nepříjemný pocit.

Takovéto knihy moc nečtu a asi díky Noci běsů začnu. U této knihy mě poměrně dost mrazilo a to se mi líbilo!! Knihu můžu jedině doporučit.

---------

Kniha mi byla poskytnuta na recenzi od Humbook

Komentáře (0)