„Jen mrtví viděli konec války; jen mrtví vědí, co to znamená žít.“

recenze

„Jen mrtví viděli konec války; jen mrtví vědí, co to znamená žít.“ Stejně jako tento citát je i kniha Aspoň trochu normální nesmírně silná, emotivní a úžasná. Autorka knihy Kde hvězdy září opět naráží na srdcervoucí téma, které donutí se zamyslet a uvědomit si nespravedlnost tohoto světa.

Devatenáctiletý Travis se vrací z mise v Afghánistánu, kde utrpěl nejednu ránu na duši. Po příjezdu domů ho nečeká zasloužené štěstí a odpočinek. Vztah s otcem je ještě horší než před odjezdem, bratr mu přebrat přítelkyni a navíc všude vidí svého padlého kamaráda Charlieho. Jediná osoba, která mu může pomoct, mu při první příležitosti vrazí pěstí do oka. Naštěstí se osud nevzdává a Travis se sbližuje s Harper Greyovou, která jediná může odehnat jeho zlé sny a pomoct mu se vyrovnat se smrtí nejbližšího přítele.

I když je knížka poměrně tenká, má pouhých necelých dvě stě stránek, vyvolá ve vás hromadu pocitů, kterých se nezbavíte dlouho po dočtení knihy. Pořád vám bude vrtat hlavou válka, oběti, ztráta blízkých. V dnešní době jsou to témata nám hodně blízká, a proto nás zasáhnou plnou silou.

Kniha je psána z mužského pohledu, což se může zdát zvláštní, když autorka je žena. Ale upřímně vám můžu říct, že dokázala vystihnout mužské myšlení líp, než kdejaký spisovatel. Naprosto se vcítila do role devatenáctiletého puberťáka, který potřebuje pomoct, ale nechce se to přiznat. Mužská ješitnost a pýcha ji není cizí, ba naopak vystihla ji dokonale.

Na první pohled se může zdát, že kniha bude jen další tutovka v žárnu young adult, i já jsem si to při prvním pohledu myslela, ale je to obrovský omyl. Tuto tenkou knížku, která v sobě schovává nejedno překvapení, uchvátí jakéhokoliv čtenáře a už teď vám můžu slíbit, že budete zavírat stránky s rozbouřenými emocemi, které vás nenechají v klidu vyspat. Tak trochu normální rozhodně stojí za přečtení, jen škoda, že se autorka trochu víc nerozepsala a nerozvedla pár vedlejších zápletek.

Komentáře (0)