Jeden z nich

recenze

Mezi československými hrdiny II. světové války patří letci k těm nejvíce známým. Vztahuje se na výrok Winstona Churchilla, "Ještě nikdy nedlužilo tak velké množství lidí tak mnoho takové hrstce."
A Antonín Liška je jeden z nich. Knihu můžete vnímat jako příběh o lásce, o nedbrovolném oddělení dvou milujících se lidí, kdy on mohl zahynout v boji a ona mohla být vězněna i popravena, protože on bojuje proti těm, kteří lásce nepřejí. Anebo také jako příběh letce přeživšího pád z letadla v bezvědomí, připoután k sedačce. Letadlo padalo z výše 6,5km. Před samotným dopadem byl vymrštěn a dopadl na pobřeží. Na konci 80. let jsem se plk. Lišky (zcela hloupě, nebylo mi ani dvacet), zda-li to byla náhoda nebo boží vůle? Pokrčil rameny a odpověděl, "přemýšlím nad tím celý život."
Z té doby mám na pana plk. Lišku ještě jednu vzpomínku. Tehdy v Plzni byla výstava Zbyňka M. Dudy, jeho ženy Milady. Na výstavu přišel i pan Liška, tehdy již pětasedmdesátiletý pán, stále rovného držení těla, elegantní stříbrný knírek. Oči všech žen se k němu stočily. Na výstavě byla také slídit eStBácká krysa, o půl rok později asistoval u mého prvního výslechu na StB a pamatoval si mě tam odtud. Té krysy si nikdo nevšiml, identifikoval jsem ho až z fotografií, takový přikrčenec.
Ale zpět ke knize. Byla to boží vůle nebo náhoda? Tehdy jsem na tu otázku našel odpověď právě v knize, ta kniha je opravdu o lásce.

Komentáře (0)