Jeden nudný a táhlý rok bez tebe

recenze

Jeden rok bez tebe (2020) / telileov
Jeden nudný a táhlý rok bez tebe
Prvotina britské spisovatelky Niny de Pass, Jeden rok bez tebe, nám představuje YA příběh o vypořádávání se se ztrátou milované osoby.

Hlavní hrdinka knihy, Cara, přišla na silvestrovském večírku o svou nejlepší kamarádku, G, která zemřela při autonehodě. Zdrcenou Caru pošle její matka na internátní školu ve Švýcarsku, aby měla prostor se uzdravit. Přestože se Cara snaží udržet si všechny od sebe, Ren a Hector se usilovně snaží se s ní přátelit...

Stejně jako Cara postupně pouští nové přátele blíž a a blíž k tělu, autorka nám postupně ukazuje kousky Cařina příběhu i ostatních postav. Postřehla jsem snahu pomalu lákat čtenáře na tu pravdu, na to velké odhalení, jak to celé bylo, ale tato snaha se trochu minula s účinkem, jelikož jsem přesně takový scénář očekávala už od prvního nastínění. Stále jsem trochu doufala, že mě autorka něčím překvapí, ale to se nestalo. Ani jednou. Celý děj byl naprosto předvídatelný.

Další věc je, že by se celý ten příběh dal zkrátit na třetinu a o nic by čtenáři nepřišli. Celé se to hrozně táhlo. Velmi pomalý rozjezd, někde uprostřed se to trochu zlepšilo a vtáhlo mě to, no ke konci to zase zpomalilo, no hltala jsem stránku za stránkou jen proto, že už jsem to chtěla mít za sebou

Žádných zvratů ani akce se během knížky nedočkáte. Což by nebyl zas takový problém, mám ráda knížky, které se místo toho více zabývají psychologií postav a pocity. Bohužel ani to není případ Jednoho roku. Postavy byly stejně předvídatelné jako veškerý děj, hlavní hrdinka byla nesympatická a otravná, Hector je na tom podobně. Jediná postava, kterou jsem si oblíbila, byla Ren.

Byly zde pokusy o nějakou hloubku, ale všechny byly buď slabé, takže postavy byly mělké jak řeky v srpnu, nebo to byla snůška klišé a rádoby silných řečiček, nad kterými jsem jen kroutila očima. Knížka ve mně nevyvolala naprosto žádné emoce, jen trochu vzteku a frustrace nad hloupým chování postav, které občas nedávalo vůbec smysl. Nějaké vžití se do příběhu se nekonalo.

Abych tomu jen nekřivdila, nebylo to celé úplně hrozné. Poznamenala jsem si jeden odstavec, který se mě nějakým způsobem dotkl natolik, že jsem si ho zapsala. A chvílemi mě to bavilo tak, že jsem nechtěla spát a musela číst dál. Bohužel těch chvil bylo jen málo, nicméně velké plus knihy je, že má dost krátké kapitoly, takže se to nudné táhnutí trochu rozmělní.

Shrnu-li to jednou větou: nic se tam neděje, všechno je naprosto předvídatelné, žádnou hloubku to nemá a postavy jsou otravné.

Knížka určitě měla potenciál, všímala jsem si autorčiných snah a cílů, které ale neuměla dotáhnout do konce a podat je tak, aby to mělo efekt, jaký chtěla. Je vidět, že jde o její debut. Na druhou stranu cítím, že je zde velký prostor pro zlepšování a že některá další z Nininých knih, pokud nějaké napíše, by mohla být fakt dobrá a rozhodně bych uvažovala o tom, že bych jí dala šanci.

Věřím, že řadě čtenářů se příběh zalíbí a najdou hloubku v těch mělčinách, myslím, že má velkou šanci hlavně u mladších, náctiletých čtenářů. Za mě je to slabší průměr.

Komentáře (0)

kniha Jeden rok bez tebe recenze