Je zač

recenze

Není zač (2015) 5 z 5

/ Václav2015

S rakouským spisovatelem Danielem Glattauerem se čeští čtenáři mohli seznámit v roce 2010, kdy brněnské nakladatelství Host vydalo v překladu knihu tohoto autora s nezvykle znějícím názvem Dobrý proti severáku. Protože román v e-mailech měl u čtenářů úspěch, následovala o dva roky později Každá sedmá vlna. V roce 2013 jsme si v češtině mohli přečíst Glattauerovu knihu Navždy tvůj. Roční periodicita pokračuje a v roce letošním přichází Není zač.

Hlavním hrdinou knihy a současně jejím vypravěčem je privátně i profesně nepříliš úspěšný vídeňský novinář Gerhard Plassek, který se „už tak nějak zabydlel na sestupné dráze“. Jednoho dne napíše krátký článek o jisté bohulibé aktivitě, která by tolik potřebovala charitativní příspěvek. Za pár dnů dorazí na příslušnou adresu anonymně pěkně v obálce srovnaných deset tisíc eur. „Náhoda,“ řeknete si možná. Ovšem Geri, jak mu někdy říkají, napíše další článek a dalšímu potřebnému přijde obálka s penězi. A tak opakuje za a znova. Z Plasseka se postupně stává svého druhu celebrita. Nikdo netuší, kdo je tajemným dárcem a zda a jak to souvisí právě s Plassekem. Gerhard se nenudí ani v soukromém životě. Jeho bývalá partnerka ho požádala, zda by nemohl nějakou dobu vždycky odpoledne dohlédnout na čtrnáctiletého Manuela, který netuší, že Gerhard je jeho otec. Navíc se stane pacientem jedné půvabné zubařky a hodlá udělat všechno proto, aby ji mohl vídat i mimo ordinaci.

Daniel Glattauer napsal román neobyčejně vtipný, vkusný a optimistický. Gerhard Plassek vám možná zpočátku nepadne tak docela do oka (nemohl by přece jenom pít trochu méně piva?), ale tipuji, že mu brzo začnete držet palce. Jeho bystré postřehy se vám jistě budou líbit. Nabízím na ukázku tři příklady: „Najednou jsem měl dokonce pocit, že mu mohu být skutečným vzorem, ukázat mu, jak si uchovat subjektivní pohled na věci, které se objektivně jeví docela jinak. S tím je potřeba začít co nejdřív, protože je to nezbytné pro přežití.“ „Všeobecně nesnáším příliš velký výběr jakéhokoli druhu, předstírá se nám tím svoboda, ale v podstatě jde o její přesný protiklad. Čím větší je totiž nabídka, tím je nepřehlednější, a čím je nepřehlednější, tím je neprůhlednější, a čím je neprůhlednější, tím snadněji se dá z nezkušeného spotřebitele jako já udělat vůl nebo dojná kráva.“ „Vykřikla tak hlasitě, že sklenice na stole málem začaly tančit paso doble.“

V recenzi samozřejmě nesmím prozradit, jak to všechno dopadne, tedy především kdo je tím záhadným dárcem peněz. Je oním dobrodincem opravdu ten, koho mám v podezření? Pokud přijmete mé doporučení a Není zač si přečtěte, budu rád, pokud mi pošlete zprávu, jak to vidíte vy.

Z němčiny knihu přeložila Iva Kratochvílová. Čtenář znalý německého jazyka možná párkrát (ale opravdu jen párkrát) postřehne, že český výraz je příliš poplatný svému originálu. Wirtschaftszeitung jsou sice doslova hospodářské noviny, ovšem do češtiny bychom to už kvůli stejnojmennému deníku měli přeložit přece jenom jinak.

E-kniha je ve formátu MOBI připravena bezchybně.

Není zač je kniha, po jejímž přečtení budete mít – aspoň chvíli – pocit, že svět je docela dobré k žití. Není vlastně už i jen to dostatečným důvodem, abych vám ji doporučil?

Poznámka: Tady měla recenze původně končit. Krátce před jejím zveřejněním jsem se dočetl, že před pár dny neznámý dobrodinec věnoval anonymně městu Pelhřimov jedenáct tisíc korun. Učinil tak v obálce, kterou vhodil do poštovní schránky pelhřimovské radnice. V obálce byl údajně lístek se vzkazem „Využijte pro potřebné“. Že by čtenář Glattauerova Není zač?