Jarní vody

recenze

Dimitrij Sanin je mladý muž. Pochází z Ruska, není moc majetný, ale po jednom vzdáleném příbuzném zdědil trochu peněz a rozhodl se, že bude cestovat. Když se z Itálie vracel do Ruska, zastavil se v Německu ve Frankfurtu. A právě tady se shodou šťastných náhod a okolností setkává s velmi krásnou dívkou Gemmou.

Je jí okouzlen, ale Gemma je zasnoubená s upjatým panem Klüberem a tak vůbec nepomýšlí na to, že by ji mohl milovat. Poté, co Sanin zachránil Gemmě její čest, si uvědomí, že láska ke Gemmě je velká a hlavně oboustranná.

Chce Gemmině rodině ukázat dobré vychování, a tak se rozhodne, že prodá svůj statek v Rusku. Potkává svého dávného přítele Polozova. Ten ho pozve k němu a jeho ženě Marje Nikolajevně, aby s ní vyřídil možný prodej.


Po velmi dlouhé době jsem četla nějakou klasiku. Naposledy se tohle stalo v době maturity a pak jsem na klasickou (a povinnou literaturu) zapomněla. Ale dostala se mi do rukou velmi útlá kniha od ruského spisovatele Ivana Sergejeviče Turgeněva, a tak jsem se do knihy začetla. Teď můžu říct, že tohle asi můj šálek kávy nebude. Ne, že příběh byl špatný, to ne, nejsem od toho, abych soudila někoho, kdo napsal příběh velmi dávno, ale úplně mi nesedl. Možná to bude i tím, že jsem se do hlavních hrdinů až tak moc nevžila, nepřirostli mi k srdci. Připadalo mi, že v knize nebylo dost projevů emoce. Ale na druhou stranu nesmím zapomínat, že Jarní vody Turgeněv napsal v roce 1872.

Ústřední postavou je šlechtic Sanin, který se z Itálie vrací do Ruska a cestou navštíví Frankfurt. Je mladý, nezkušený v lásce a právě ve Frankfurtu potkává také mladou a nezkušenou italskou dívku Gemmu. A poté, co Sanin prokáže velkou odvahu a šlechetnost, uvědomí si, že Gemmu miluje.

Gemma mě hodně překvapila - svou rozhodností odmítnout snoubence a vrhnout se střemhlav do vztahu se Saninem i přesto, že jí neuměl nabídnout nic než svoji lásku. I on je jí okouzlen a hluboko zamilován. Chce ukázat, že není úplně chudý a rozhodne se, že prodá svůj statek v Rusku. Naštěstí potkává svého dávného přítele a ten ho zve do Wiesbadenu, aby s jeho ženou Marjou Nikolajevnou prodej projednal .

A právě tady nastává zlom. Marja Nikolajevna je pravý opak Gemmy - zkušená žena, koketa, která jde tvrdě za svým cílem, ale s velmi dobrým obchodním duchem. Takových žen v té době bylo určitě jen poskrovnu. Kdoví, jaké pohnutky ji vedly, aby si vzala takového nemluvu a hlupáka jako je Polozov.

Je vztah mezi Saninem a Gemmou předurčen k záhubě kvůli koketné Marje Nikolajevně nebo je Saninova láska ke Gemmě tak silná, že překoná všechny nesnáze? Rozhodnutí je na čtenáři samotném - knihu si přečíst.

I když je moje hodnocení nízké, rozhodně příběhu neupírám úžasné detaily postav - Turgeněv je popsal opravdu dokonale, takže víme, že Sanin je blonďatý modrooký mladý sympatický muž. Gemma je oproti němu tmavovlasá a Marja Nikolajevna je rusovláska a víme o kdejakém znaménku či vadě na kráse.

Jedna kapitola mě však chytla za srdce - setkání Sanina a Gemmy poté, co zachránil její čest v souboji. A právě tato kapitola zabránila tomu, abych knihu odložila a chtěla jsem se dozvědět, jak to celé skončí. Nebudu ji sem citovat i přesto, že je krátká, ale je opravdu jednoznačná a výstižná.

Kdo má rád klasiky, bude nadšený. Ve mně však žádný dojem kniha nezanechala a jakmile ji odložím do police mezi ostatní knihy, tak za pár měsíců nebudu vědět, o čem byla.

Komentáře (0)