Jak to vidím já...

recenze

Nabíječ (2014) 4 z 5

/ ciniminisek

Obálka: Možná trochu vulgární, ale k příběhu se to výborně hodí a mě se vážně líbí. Hned když se na knihu podíváte, víte přesně o čem je řeč. A to přece chceme, ne?

Hlavní postava: Caroline Elizabeth (příjmení po mě nechtějte, buď tam nebylo, nebo má paměť je hodně vzdálená). Caroline mi přišla fajn. Bytová dekoratérka ups designérka, srší vtipem a její sarkastické narážky, já prostě žeru. Je krásná, úspěšná a v hlavě to má pořádně srovnané. V některých věcech jsem se s ní ztotožnila a dokázala si představit, že ke kocourovi promlouvám já, že kamarádky peskuji místo ni, prostě, jednoduše, ta postava se mi líbí. Až na to její hnětání...

Negativa: I tady se jich pár najde. Když jsem si poprvé přečetla slovo Óčko, bylo mi do smíchu, ovšem po osmdesátosmé, to už vtipné nebylo. Přičtěte k Óčku, páteř, srdce, nervy a rozum a vyjde vám z toho naprostá pitomost. Někomu skáče salta vnitřní bohyně, Caroline má - pardon nemá - Óčko. Co určitě v příběhu nepřehlédnete a to doslova, jsou Nabíječovi krásně oči. Vykukovali na vás ze všech stran, až jste se otáčela kolem sebe, jestli s vámi v místnosti, vážně někde nejsou. Ach ta zářivá modř...

Pozitiva: Jedním slovem, tato kniha je vtipná. Smějete se od začátku, skoro až do konce. Postavy vám jsou blízké a běh každodenního života, vám utíká stejně, jako jim. Nikde žádné zdlouhavé popisky, přesto jste přesně věděla, co dělají, nebo jak to u nich v kuchyni vypadá. Co hodnotím kladně, je to, že se v příběhu neobjevují vulgární a trapné výrazy - až na pár slovíček - a kniha, ač je to erotický román, není tolik přehlcena sexuálními scénami. Ano, četla jsem i konec...

Celkové shrnutí: Úplně se vidím v létě, pod stromem, položená na dece a v ruce Nabíječe. hmm...
Lehké čtení, úsměvný děj, který vám mizí před očima a příběh s kterým se dokážete ztotožnit. Když se ohlédnu zpět, k době kdy jsem knihu četla a zaměřím se na emoční stránku, tak u této knihy převažuje, smích. Postavy byli díkybohu rozumné, takže mé vlasy nepřišly k úhoně. Motýlci zůstali tam kde jsou a v podbřišku, za ně převzala práci křeč od smíchu. Nepochopitelná myšlenková pasáž z jízdy, nahradily výborné smsky. Není to špice, ale přiznejme, lehkým čtením k odreagování, nepohrdneme žádná z nás. Ne hned, ale určitě za pár let, si dokážu představit, že knihu vezmu do ruky zas. Ovšem! Vynechám poslední odstavec. Ten mi přišel ujetý a totálně zbytečný. Jak mám jako vědět, z které pláže, se teď písek válí, na Nabíječovi zemi?