Jak se žilo za Jana Žižky aneb obraz společnosti v 15. století

recenze

Píše se rok 1415. Před deseti dny byl v Kostnici upálen mistr Jan Hus, toho času katolickou církví považován za kacíře. V Praze se tato zpráva rozletěla jako blesk. Husovi sympatizanti takřka ihned vyrazili na cestu k Betlémské kapli zpívajíc jeho píseň Navštěv nás, Kriste žádúci. Lidé, kteří byli svědky tohoto průvodu, se buď přidali, nebo se strachem utekli do svých domovů. Všichni se přišli za Husa pomodlit, aby byla jeho duše spasena. Kněz je vpustil dovnitř. Kázání začalo. Vzhledem k nastalé situaci raději k lidem promlouval opatrně, když najednou: „Mluv o našem Janovi! Odpověz mi, bylo správné, co učinili hanební preláti v Kostnici?“ Započala vášnivá debata. Co bude dál? Jaká se bude teď psát historie?

Uznávaný český historik Vlastimil Vondruška je autorem druhého dílu Husitské epopeje, jejíž první díl zaznamenal oblibu široké veřejnosti. Spisovatel podává realistický obraz života v období let 1416 – 1425. Koncepce knihy, tedy její rámec, spočívá ve sledování života rodu Prokopů na pozadí historických událostí. Pozornost je věnována střetům mezi zastánci katolíků a rozšiřujícími se stoupenci kališníků. Dva bratranci, tedy jeden katolík a druhý kališník, spojili své síly a rozhodli se sepsat osudy svých předků na základě spisů i vlastní paměti. Kniha je o to zajímavější, že dílo je prokládáno úryvky, kdy oba tuto kroniku sepisují, přičemž tato část je v ich – formě z pohledu Daniela (stoupenec kalicha) a zbytek knihy tvoří samotné historické události a životní etapy Prokopů v er – formě.

Čtenář je tak svědkem reálných situací, ale i způsobu života obyčejných lidí i těch vysoce postavených. Dále jsou zobrazeny zvyky, mravní hodnoty, moc církve a podobně. V díle je zahrnuta celá societa. Kolorit doby je jedním ze zásadních pilířů díla. Významnou složku zde tvoří percepce žen ve společnosti: „Ale pořád je ženská,“ usmál se trochu unaveně písař Mikuláš. „K nim patří ječení, slzy a prudká gesta.“ Jsou zobrazeny jako naprosto poslušné muži a hrají submisivní roli: „Současně ale uvádí, že se jménem svého syna zavazuje prodat ten dům své neteři Markétě, pokud o to požádá. Jsi husa!“ „Jsem husa,“ přiznala s očima sklopenýma k podlaze. Ženy byly ve všem naprosto podřízeny muži. Všechny postavy, i ženy, zastupují významné role. Jednotlivci tvoří historii.

V knize vystupují skutečné historické postavy, což dodává jednak na originalitě díla a samozřejmě i jeho autentičnosti: Jan Želivský, Jakoubek ze Stříbra, Jan Žižka, Jan Hus et cetera. Dále dokonale vystihuje atmosféru děje: „Výtržnosti na ulicích byly teď v Praze na denním pořádku. Na svatou Ludmilu se sešlo několik tisíc stoupenců Jana Husa a v ukázněném průvodu zamířili na Pražský hrad.“ Čtenáři se kniha promítá jako film a je vtažen do děje. Vondruška se také zaměřuje na působivé líčení prostředí, individuální život hrdinů a vztahy. Nadčasovost díla shledávám v řešení problematiky každodenního života. Ti lidé v určitém smyslu slova prožívali totéž, co my. Měli práci, rodinu, řešili duchovní otázky, starost o živobytí... Je znázorněno, jakým způsobem prožívají víru a jak moc je pro ně důležitá. Kde pro ně stojí Bůh a jak ho vnímají. Autor tak tuto dobu doslova oživuje před očima. Je podstatné mít na paměti dějiny našeho národa.

Komentáře (0)