Nezvaný host v podobě vážné nemoci

recenze

Čekání na nekonečno (2015) / MeggieS (292 views)
Nezvaný host v podobě vážné nemoci
Tomáš Merc se živí jako architekt. Je ženatý a má dvě děti. Je tomu již dávno, kdy společně fungovali jako rodina. Vstoupil do jejich života chlad a všichni od té doby žili vedle sebe v podstatě jako loutky. Je otázkou, co to způsobilo. Selhal Tomáš jako otec? I jako manžel? Má jeho žena poměr s jinými stejně jako on? Zdá se, že pojetí tradiční rodiny je nenávratně pryč. Pak náhle hlavního hrdinu knihy potká rakovina. Teď je namístě řešit hlavně jeho zdraví. Je ještě čas na uzdravení i záchranu rodiny?

Jeho přítel z mládí, který se stal lékařem, je k němu upřímný a navzdory trendu doby, kdy se pacientům o závažnosti jejich onemocnění nemluvilo, mu řekne pravdu. Tomáš váhá, jestli je dobře, že ví, na čem je: „Je to milosrdenství, nebo rána, která člověka dorazí?“ Ať už tak, či tak, on ví, že má rakovinu. Sice se dá přežít, ale musí se s ní bojovat. Jaký k tomu hlavní postava zaujme postoj?

V knize se prolínají dvě dějové linie – jedna ze současnosti a druhá z období mládí Tomáše a jeho kamaráda Jindry z vojny. Jindra je tím lékařem, který mu řekl o rakovině a současně mu byl největší oporou. Autor se zabývá zásadními životními koncepty jako nenaplněná láska, nevyléčitelná nemoc, náprava vztahů, ale také vlastním sobectvím.

Pasáže ze současnosti jsou líčeny v první osobě. Čtenář se díky autorovu pojetí díla dokáže vcítit do postav a jako by situace prožíval s nimi. Do jisté míry, pouze tedy ze subjektivního pohledu, sympatizuji jak s rodinou hlavní postavy, tak i s hrdinou příběhu samotným. Rozumím jednání jeho dětí, protože jestliže je jako otec zanedbával, ztratily k němu blízký vztah. On si situaci uvědomuje, ale není schopen s tím nic dělat. Dojemným momentem je moment, kdy ho večer před operací navštívil syn Ivan:

¨„ Ahoj táto.“
Přišel mě navštívit můj vlastní syn! Ne z povinnosti, vždyť jsem se návštěv zřekl. Ale přišel, protože chtěl! (...) Akorát nemůžu přijít na nic, čím jsem si tu přízeň zasloužil. Uvědomuji si, že moje dluhy dostupují závratných výšek A jestli zítra... Už nesplatím ani desetník.

„Něco se stalo doma?“ ptám se hloupě.

„Ne, jenom jsem tě chtěl vidět.“

V knize je znázorněno, jak postava přemýšlí a uvažuje. Psychologizace postav je podle mého názoru velice důležitý prvek. Čtenář tak nahlédne do nitra postavy a jejích psychologických procesů. Působí to realisticky a vyjadřuje ducha a atmosféru situace.

Dále se autor zabývá koncepcí přátelství; dva blízcí kamarádi, kterým do života vstoupila stejná žena, což zanechalo v jejich vztahu jistý šrám, i tak nadále zůstanou nerozlučnou dvojicí. Jednoho dne jeden druhému zachrání život a zůstává mu oporou: „A co když to bude zbytečné? Budeš mi poklepávat na rameno a říkat, jak se můj stav lepší, a já budu přitom cítit, jak mi odpadávají vnitřnosti. Uděláš to?“

„Ne, řeknu ti pravdu.“ (...) „Dívej se mi na ruku. Buď budu mít palec dolů, nebo udělám z prstů véčko. Tomu rozumíš, ne?“

Dílo Čekání na nekonečno hodnotím pěti hvězdičkami a rozhodně doporučuji k přečtení. Příběh zanechává velice silný dojem. Člověk si uvědomí jednak hodnotu života, ale potažmo i vztahů a vede k zamyšlení se nad vlastním životem a hodnotami.

Komentáře (0)

kniha Čekání na nekonečno recenze