Jak se do lesa volá

recenze

Jedno se jí musí nechat – skákání z problému do problému jí jde výborně. Tentokrát k tomu však přišla jako slepá k houslím. I když se na ty housle sama naučila hrát…

Lisbeth Salanderová se už nejspíš nezmění. Nesnáší muže, kteří nenávidí ženy. Nikdo jí to ale nemůže vyčítat. Zkušenosti z dob jejího dětství a dospívání ji snad ani nemohly vymodelovat jinak. Nenechá si nic líbit. Bohužel se však stala obětí machinací utajené složky švédské bezpečnostní policie.

Mikael Blomkvist, redaktor měsíčníku Milénium, se snaží Lisbeth pomoct. Ví, že není neviňátko, ale praktiky, které se v jejím případu objevují, nepovažuje za spravedlivé. Díky němu se naštěstí dají věci rychle do pohybu.

Velmi zajímavá je protagonistčina interpretace morálního chování. Chová se tak, jak jí samotné připadá správné, a je jí šumafuk, jaký bude mít způsob, kterým takové činy provádí, dopad na společnost. Každopádně se říká, že účel světí prostředky.

Pomocí knihy snadno nahlédnete do manipulace jak mediální, tak tajné ze strany „mocnářů“ skrývajících nepříjemné skutečnosti systému. Proto si na své přijdou i příznivci konspiračních teorií, kterým já sám příliš neholduji. Pakliže jsou první dva díly krimithrillery, potom třetí je thrillerem politickým. Značně chytlavým a strhujícím.

Kromě mnou již několikrát zmiňované výborné jazykové stránky (potažmo překladu), lze o Miléniu říct, že má schopnost zaujmout hned na prvních stránkách a čtenáře si nezprotiví ani mnohdy předlouhými popisnými pasážemi. Autor byl opravdu velmi nadaný, o to více pak zamrzí, že dalšího díla z jeho pera se jen těžko dočkáme.

Na sérii pohlížím z různých uhlů. Bezpochyby se jedná o významný zásah do moderní literatury. Pravdou ale je, že Larsson působí jako feminista. V jeho románech se objevují ženy, které hýbou příběhem (jako tomu je u klasického Dekameronu). Ať už svérázná kariéristka, nezvladatelná punkerka či nadaná kriminalistka.

Stejně jako v recenzích na předchozí díly se ani tentokrát nemůžu zdržet malého doporučení. Pokud stále váháte, zda se do knih pustit, přestaňte. Podle mě sami sebe ochuzujete o výbornou zábavu. Jestli si myslíte, že Milénium je na vás moc, jak se říká, mainstream, tak klidně skeptičtí buďte. Není lepší výchozí pozice ke čtení, než je ta pochybovačná, jelikož kniha vás zklamat zkrátka nemůže – potenciál k překvapení má však velký.

Komentáře (0)