Jak Malé ženy dospěly

recenze

Malé ženy (2009) / Bastera

V 19. století byla spisovatelka Louisa May Alcottová požádána, aby napsala dívčí obměnu chlapeckých dobrodružných knih, které měly nejen pobavit, ale i poučit. Světoznámé dílo Malé ženy, jejichž první část byla hotová za necelé tři měsíce, tak vzniklo v podstatě na objednávku. V době práce na nové knize si autorka do deníku poznamenala: „Děvčata jsem nikdy neměla ráda, a kromě sester vlastně ani žádná neznám.” Je tedy jasné proč měla a má kniha takový úspěch. Autorka totiž do hlavních postav vtělila sebe a své sestry a jejich vlastní zážitky profesionálně spojila s ideální dávkou humoru, dojetí i poučení.

95%

Malé ženy vydané v roce 2009 Knižním klubem zahrnují nejen dílo Malé ženy (Little Women), ale i vyžádané pokračování s názvem Dobré manželky (Good Wives). První část u nás známe především díky překladu Jindřišky Smetanové z roku 1974, avšak tento překlad podléhal dobovým tendencím a úpravám tak jako podobná další díla. Nový překlad od Jany Kunové se snaží českým čtenářům nabídnout původní podobu a vychází přímo z originálního znění prvního vydání. Z důvodu rozdílných kvalit obou částí, se také často druhá část vydávala buď samostatně nebo vůbec. U nás jsme se o pokračování osudu Malých žen mohly dozvědět pouze z téměř zapomenutého překladu z počátku 20. století nebo z velmi oblíbeného filmového zpracování.

Čtyři sestry, čtyři rozdílné charaktery, přesto má každá z nich nezastupitelnou roli ve zchudlé rodině Marchových. Meg je jako nejstarší sestra starostlivá a hodná a v koutku duše touží lásce. Druhá v pořadí Jo (zkráceně Josephina) je spíše chlapeckého ražení a bojuje proti zaběhlým konvencím a společenským zvyklostem. Má spisovatelské nadání a ráda by živila svou rodinu právě psaním. Její největší slabostí je vztek, který přichází nečekán a v plné síle. Beth, která si s paradoxně nejvíc rozumí s Jo, je mírná a domácky založená mladá dáma. Nejraději ze všeho pomáhá doma a jen těžce navazuje vztahy s cizími lidmi. Její vášní je hra na klavír. Benjamínek Amy je, jak už to tak u nejmladších členů bývá, trošku rozmazlená. Touží se stát krásnou a dokonalou ženou ve vyšší společnosti, mít dost peněz a věnovat se umění. Její snaha o vytříbený slovník často končí komickými komoleninami, které Vás baví celou dobu.

Je obdivuhodné, jak autorka dokázala tak dokonale vystihnout rozdílné charaktery těchto sester. Každá má nějaké své kladné i záporné stránky. Je lidské dělat chyby, a tak i oni se dopouští různých menších i větších prohřešků, které si však, především díky skvělé výchově rodičů a víře, brzy uvědomují a snaží se je napravovat. Právě díky jejich pestrosti se s postavyámi může ztotožnit kdokoliv z nás. Já osobně jsem se chvílemi nejvíc viděla v nezkrotné Jo. Když jsem byla menší, běhala jsem pořád někde s kluky, lezla na stromy a na to jak se má chovat dívka z vysoka kašlala. Navíc mnou také často lomcoval vztek a nevěděla jsem si s ním rady.

Z malých žen se postupem času stávají dospělé a moudré dámy. Hlavně zásluhou moudré a pokojné maminky a později i tatínka, který zosobňuje duchovního vůdce rodiny. Nesmím však zapomenout ani na chlapce ze sousedství Laurieho, kterého si oblíbí celá Marchovic rodina pro jeho humor, lumpárny i obětavé chování. Ani na jeho strýce Laurence, který pod maskou přísného muže skrývá touhu učinit svého synovce i oblíbené sousedky šťastnými.

Najít si své místo děvčatům pomáhá také kniha Poutníkova cesta, kterou jim předá jejich maminka. Poutníkova cesta je alegorický traktát ze 17. století, který líčí pouť muže Kristiána z Města zkázy do Nebeského města, během níž hrdina překonává spoustu překážek a potkává mnoho symbolických postav a míst, která mohou potkat křesťana na jeho správné životní cestě. Právě propojení příběhu 4 sester s Poutníkovou cestou se mi na knize velmi líbí. Nenásilnou a hravou formou přirovnává osudy sester s útrapami Kristiána a navádí je na správnou cestu. Líbí se mi také, že největší roli v knize hraje potřeba rodiny, lásky, schopnosti napravovat své chyby a zároveň umění odpouštění druhým.

Při čtení této knihy mě napadalo pořád jen slovo milé. Postavy jsou milé, příhody jsou milé, celá kniha je zkrátka hrozně milá. Do příběhu také autorka umně komponuje své vlastní povídky a básně či některá známější díla a vkládá je do úst svých hrdinek. Celou dobu jsme spolu s hrdinkami poučováni co je správné a co není, ale tak milou formou, že Vám to nejen nevadí, ale navíc se určitě i vy začervenáte, až se v některém chování poznáte. Možná je kniha příliš romantická a příliš idealizovaná, ale je zároveň tak krásná a milá, že to vůbec nevadí.

Jediné, co bych vytkla je, že první část se zabývá zhruba rokem života čtyř sester a zabývá se i těmi nejmenšími úžasnými detaily. Druhá část oproti tomu skáče velmi rychle a vy se ani nenadějete a jsou svatby, děti a konec. Chápu, že druhý díl autorka dopsala na žádost čtenářů, vědět, jak to s hrdinkami dopadlo, avšak trošku tím bohužel ubírá na kvalitě.

Shrnutí
Celkově jsou Malé ženy příjemnou četbou, která vás nejen rozněžní a pobaví, ale také může být inspirací k zamyšlení nad svým chováním i svými sny. Příběh úžasně vykreslených postav je sice plné romantiky, ale nabízí také spoustu zábavných scén i napínavých míst, které Vás nutí číst a číst, protože chcete vědět, jak to dopadne (s tatínkem, který je ve válce, s jednou ze sester, která vážně onemocní či zda se zapřisáhlá odpůrkyně svateb Jo nakonec také vdá nebo dostojí svému slibu, že se nikdy nevdá). To všechno dohromady tvoří úžasný komplet, který by si měla přečíst snad každá žena jakéhokoliv věku. Každá z nás si tam najde to svoje.

Komentáře (2)

Přidat komentář

---