Jak je tohle vůbec možné v 21. století?

recenze

"Řeka v temnotě" je příběh muže, kterému se povedlo utéct ze Severní Koreje. Úplně obyčejného muže. Nebyl to žádný rebel, disident či jinak významná osobnost. Byl to obyčejný chlapec, který se narodil v Japonsku ve smíšeném manželství matky Japonky a otce Korejce. O rodinných problémech se zmiňovat nebudu (a že jich bylo), nicméně otec se nechal přesvědčit korejskými agitátory o budovaní ráje na zemi v KLDR, tudíž se celá rodina nechala repatriovat. Říkáte si, co to bylo za blázna? Nebyl sám, navrátilců byly tisíce, protože postavení Korejců v Japonsku po 2. světové válce bylo dost hrozné na to, aby se rozhodli uvěřit planým slibům. A to, co je čekalo v "ráji na zemi", si nepředstavovali ani v těch nejdivočejších snech.

Nečekejte klasickou beletrii a už vůbec ne vyšperkovanou stylistiku. Je to souvislé vyprávění člověka, kterého v životě potkalo tolik hrůzy, že jiní by s tím vystačili na několik životů.

Měla jsem pocit, že čtu nějakou dystopii, protože to jediné by vysvětlovalo ty absurdity, o nichž autor vyprávěl. V podstatě popisoval život obyčejného Korejce. Ovšem Korejce z KLDR. A upřímně, hlava mi to kolikrát vůbec nebrala. Valila jsem oči, kroutila nevěřícně hlavou a místy chtěla řvát bezmocí společně s hlavním hrdinou. Jak je, doprčic, tohle vůbec možné? Jak je tohle možné dokonce ještě dnes?

Tohle téma by nemělo minout nikoho. Na stránkách nenaleznete scény z vězení, koncetračních táborů či mučíren tajné policie, ale příběhy obyčejných obyvatel plné hladu, chudoby, ponižování, beznaděje, strachu, utrpení, zoufalství, smrti. A právě o to je kniha silnější, takto tam totiž žijí všichni, nejen političtí vězni.

"Řeka v temnotě" vámi otřese. Hodně. Protože i naši bezdomovci se mají lépe než celé rodiny tam, v KLDR.

"Když se ocitnete uvězněný v absurdním systému, vymyšleném nebezpečnými šílenci, děláte prostě to, co vám řeknou."

Komentáře (0)