Já tě vidím...

recenze

Noční lov ani tvorbu Roberta Bryndzy již dnes není nutné uvádět, málokoho s ní seznamovat a už vůbec ne propagovat.

Tento Brit zdržující se na Slovensku, odkud vysílá svou původem slovenskou hrdinku zase do Británie řešit vraždy a pronikat do úchylného myšlení zločinců, si již získal širokou čtenářskou obec a její řady stále narůstají. I tak se na skok podívejme do děje Nočního lovce, v sérii druhého dobrodružství Eriky Fosterové a jejích kolegů.

Městem totiž obchází záhadné mystérium, které zabíjí na první pohled různé muže dle nezasvěcenému neznámého vzorce. Mezi jednotlivými případy se však vine černá nit výčitek svědomí, které osudy nešťastníků postupně splétají dohromady. Je na Erice, za jak dlouho dokáže klubko rozplést a zachránit další životy, které však nejsou tak nevinné, jak se na první pohled zdají.

Noční lov je oproti jiným knihám tohoto žánru, které jsem četla, specifický. Od poloviny už znáte vraha a čekáte, kdy se k němu Erika konečně dopracuje a jen nervózně obracíte stránky, zda už se mu Erika nebo její tým konečně blíží. Tuto taktiku používali scénáristé seriálu Colombo a musím říct, že to funguje. Na druhou stranu Bryndza je celkově znám svou velkou čtivostí, ale nápad to byl v rámci série velmi osvěžující.

Knize se dá vytknout máloco, za chyby v překladu, kterých je sice velmi málo, ale o to více jsou matoucí, autor nemůže a stejně tak za přehnanou velikost a odsazení písmen, na to jsem však lála už u recenze prvního dílu, snad i u třetího. Když mě to opravdu přijde zbytečné...

Druhé dobrodružství Eriky, vraha a několika obětí opět nepatří mezi vysokou literaturu, ale jako odpočinek a relax je velmi žádoucí a knihu mohu řadit mezi kousky, při jejichž čtení bez problémů minete svou výstupní zastávku a vpravdě, bude Vám to i jedno...

Komentáře (0)