Hodiny z olova

recenze

Ve svém rozsáhlém románu Hodiny z olova se Radka Denemarková inspirovala svými pobyty v Číně a předkládá nám osudy několika rodin odlišných generací i z různých sociálních vrstev. Je tu mnoho příběhů a mnoho postav, ale nejde jen o postavy a jejich příběhy, autorka za nimi hledá „smysl toho, co se děje“, či jak to nazvat.
Jsem ráda, že se mi podařilo tuto v mnoha ohledech náročnou knihu přečíst. Jednak je dlouhá rozsahem, jednak má autorka svůj styl – jazyka, stylizování vět, psaní velkých písmen v názvech postav a měst. Ale jakmile si na její styl člověk zvykne, začne chápat, k čemu slouží. Výborně pracuje s citacemi – od staré čínské poezie, přes Václava Havla až k jednoduchým dětským říkankám. Ale hlavně tu je tolik témat a úvah, že kniha nenechá čtenáře ani na chvíli oddechnout. Jsem přesvědčená, že kdybych ji četla znova, objevila bych v ní zase něco nového, čeho jsem si při prvním čtení vůbec nevšimla.
Za všechny ukázka alespoň dvou citací, které jsou pro knihu dost klíčové:

Myslím, že západní svět a svět východní, byť v tolika ohledech odlišné, prodělávají krizi jedinou a společnou, jejíž reflexí by měly všechny úvahy o nějaké alternativě začínat.
Václav Havel

Toto je hodina z olova – utkví nám v paměti, pokud ji přežijem jako si mrznoucí vzpomíná na sníh – zprvu – chlad – pak tíha – pak odevzdanost –.
Emily Dickinsová

Zaujalo mě např. téma pokrytectví – pokrytectví čínského režimu by mělo být Evropanovi na první pohled zřejmé. Přesto mnozí Češi žijí v Číně uprostřed tohoto pokrytectví dobrovolně. Proč si dobrovolně zvolit Čínu za místo k životu? Na druhou stranu ani nám, Evropanům, se pokrytectví nevyhýbá, i když není tak pečlivě organizované státním režimem (jak ale autorka naznačovala už v roce 2018, v tomto ohledu se naše česká situace neustále zhoršuje). Můžeme si ho ale svobodně zvolit a naše pokrytectví pak ovlivňuje životy našich bližních, jak je v knize na některých odstrašujících případech barvitě vykresleno. Ti, kteří odmítli pokrytectví, jsou jakýmisi hrdiny knihy – ale všichni jsou bohužel dříve nebo později po zásluze potrestáni. S jejich bolestí autorka hluboce soucítí.

Vztekají se. Dívka žádá demokratizaci, necenzurované knihy, časopisy, a přitom se nechce plést do politických diskuzí, které stejně rovnou znamenají adaptaci na mužskou moc, přijetí dogmat, určitého jazyka.
Které západní země, která velvyslanectví za těmi dopisy stojí? Mluv, mluv, mluv.
Dívka nechce žádnou globální politickou konfrontaci. Je to soukromý boj. První pokus neutopit se v kompromisech. Radost z tak otevřeného a statečného vystoupení, a není pro ni cesta zpět. Ani k zákulisním a nesmyslným dohadováním, co všechno musí být obětováno, aby mohlo být něco zachováno.
„Za Čínu spravedlivější.“
„Jak myslíš. Tvůj pohled je jednostranný.“
„Musí být jednostranný. Je to pohled ze strany, kde stojím já.“
V době věznění a příprav soudu ji vyloučí z univerzity. Zdemolují byt rodičů. Ukradnou osobní věci včetně učebnic, klavíru, počítače, mobilu, poznámek k dizertační práci o funkci štítné žlázy. Moc toho nenajdou. Její matka vyklidila pokoj, podezřelé věci poslušně odevzdala a vyházela harampádí minula. Vezmou jí peníze. Zruší bankovní konto a spořicí účty. Rodiče se kají. Dcery se zřeknou. Nikdo ji nesmí podporovat. Kdo ji bude podporovat penězi nebo slovem, skončí jako ona. Nikdo jí nesmí dát peníze, i kdyby měla umřít hlady; v nouzi se rodině peníze vyhýbají. Stojí tu sama, obtěžkaná tíhou své svobody. Obtěžkaná vidinou důstojného a smysluplného života. Je to beznadějný podnik. Jenom beznadějnými podniky obvykle dobré věci začínají. Psala dopisy, jako psal dopisy Václav Havel. Dopisy ji vnitřně osvobodily, vrhly do svobody, a prožívá paradoxní postvězeňské zoufalství navrátilce vrženého na absurdní terén svobody. Ale jaké svobody? Vstoupila do života takového, jaký opravdu je? Odevšad je vypuzena, veřejně označena za nepřítele. Centrálním nástrojem převýchovy nepřevychovatelných je všude na světě všestranná buzerace. Provokuje i ta její rozpačitá zdvořilost. Slušnost. Zdrženlivost. Střídmost. Pokora. I když spí poklidně s ostatními v cele, i když vynáší pokorně smaltovaný kýbl, bachaře její existence provokuje.

Pochvala patří nakladatelství Host za výbornou redakční práci (na 750 stranách jsem si všimla jen pár překlepů) i za krásnou grafickou stránku knihy. I při velkém rozsahu knihy je kniha přehledná, dobře uspořádaná a vše v ní má své místo, včetně kaligrafických čínských znaků.
Dobrou průpravou pro pochopení čínské historie mi byla kniha Divoké labutě Jung Changové – nevím, jestli bych bez předchozího přečtení této knihy pochopila všechny čínské reálie. Tuto knihu taky doporučuji k přečtení všem, kdo chtějí lépe pochopit Čínu – současnou, i její historii.

Komentáře (0)