Harry Potter objevuje Tajemnou komnatu

recenze

Harry Potter se nemůže dočkat, až se po letních prázdninách vrátí do Bradavic a nastoupí do druhého ročníku. Jenže jednoho dne najde u sebe v pokoji neobvyklého návštěvníka – domácího skřítka Dobbyho. Ten ho varuje, že v Bradavicích není bezpečno, a proto se tam nesmí vrátit.

Harry se rozhodne Dobbyho varování ignorovat, ale brzy zjišťuje, že měl pravdu. V Bradavicích se skutečně dějí podivné věci. Harry slyší šeptající hlas, jenž mu vyhrožuje smrtí, ale očividně kromě něj ten zlověstný šepot nikdo jiný nevnímá. Jednoho dne ho hlas zavede ke stěně, na níž je napsáno, že Tajemná komnata byla otevřena, a vedle se nachází zkamenělá paní Norrisová. Vypadá to, že Tajemná komnata skutečně existuje - a že z ní bylo vypuštěno zlo, které ohrožuje život všech studentů v Bradavicích.

V Tajemné komnatě poznají čtenáři zase o trochu lépe kouzelnický svět. Seznámí se s početnou rodinou Weasleyů, navštíví jejich dům Doupě, potkají Dracova otce Luciuse Malfoye, o kterém se povídá, že patřil mezi největší přívržence Toho-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit, zjistí, jak funguje letax, a dozví se něco nového o Bradavicích a profesorském sboru.

Nechybí ani nové postavy. Například učitel obrany proti černé magii Zlatoslav Lockhart, slavný kouzelník, co prožil četná nebezpečná dobrodružství, o nichž píše ve svých knihách. Jenže to vypadá, že vůbec kouzlit neumí, a Harrymu (i všem ostatním v Bradavicích) pořádně komplikuje život. Nebo Ginny Weasleyová, nejmladší potomek z celé rodiny Weasleyů, která nastupuje do prvního ročníku v Bradavicích a je očividně beznadějně zamilovaná do slavného Harryho Pottera.

Prvnímu dílu jsem vytýkala, že nebyl úplně konzistentní a některé kapitoly fungovaly spíš jako zábavné historky, které s hlavním dějem příliš nesouvisely. V Harry Potterovi a Tajemné komnatě už má ovšem J. K. Rowlingová příběh pečlivě promyšlený, nic v něm nepřebývá ani nechybí a všechno do sebe zapadá. Dramatičtější momenty a chvilky napětí střídá typický britský humor a děj plyne svižným tempem až do akčního finále.

Krásné ilustrace příběh doplňují a oživují. Jim Kay opět zvolil různorodou výtvarnou techniku i pojetí jednotlivých obrázků. Některé jsou vtipně rozverné, jiné působí umělecky moderně a řada z nich má i temnější atmosféru. Oproti prvnímu dílu mi přijde, že těch pochmurnějších ilustrací přibývá, takže nám Jim Kay naznačuje, jakým směrem se bude příběh i jeho výtvarné zpracování vyvíjet. Nejednotnost stylu i pojetí ilustrací vytváří dynamický dojem a donutí vás, abyste si každý obrázek pořádně prohlédli a užili si ho.

Jim Kay se opět řídil vlastním citem a fantazií a při kreslení jednotlivých postav se většinou neinspiroval jejich filmovou podobou. Na druhou stranu ne vždycky se držel popisu v knize, takže například Zlatoslav Lockhart má v jeho podání krátké vlasy a stejně tak Crabble a Goyle příliš neodpovídají autorčině popisu.

U Harryho Pottera a Tajemné komnaty jsem se bála jediné věci: pavouků, kteří tu hrají poměrně důležitou roli. Už v Kameni mudrců bylo zřejmé, že Jim Kay tyhle osminohé potvory maluje rád, takže v Tajemné komnatě si přijde na své. A taky že jo. Pokud trpíte arachnofobií, tak doporučuji, abyste si nechali kapitolu nazvanou Aragog od někoho raději předčítat.

Vrátit se do světa Harryho Pottera byla čirá radost. Už po pár stránkách jsem se přistihla, jak se blaženě usmívám, pak jsem se smála nahlas, a i v tom předvánočním shonu jsem úplně zapomněla na svět kolem sebe. Krásné ilustrace pak mému oblíbenému příběhu dodaly další rozměr, takže můžu říct, že číst ilustrovaného Harryho Pottera a Tajemnou komnatu byl skutečně zážitek.

Komentáře (0)