El Klasiko

recenze

Slzy, smutek, deprese, chuť po smrti.....
To vše je cítit z této knihy. Kolik smutku a celkově všeho zlého a špatného je schopný pojmout jeden člověk? V tomto případě opravdu hodně. Nedivím se, že jeho myšlenky putují do těch nejhorších možností.
Každému z nás se někdy stalo, že se dostal do situace, kdy si říkal, že z ní není východisko, a nebo jen to nejhorší a nejposlednější.
Co když se ale v jednom člověku nahromadí takových situací nespočet, co se pak v jeho mysli odehrává? Co je pro něho v danou chvíli to správné řešení?
Lidé okolo nás si neuvědomují, že když potkají člověka, který se usmívá, tak ten úsměv může být jen maska, a pod tou maskou se skrývá člověk, který volá o pomoc.


z knihy: Potřebuji pomoci. Copak to nevidíte? Zřejmě ne. Vidíte spokojený úsměv. Vidíte masku.
Doslova křičím po pomoci. Nevím. Snad ta maska na mém obličeji utěsňuje všechen hlas.


Pak už stačí potkat toho správného člověka, a celý svět se pro vás náhle změní. Začnete na svět koukat z trochu jiného pohledu, a to co dříve bylo nemožné je najednou uskutečnitelné.
Jen je otázkou, zda je ten člověk tím, který vás povede správným směrem tak, že vás ze všech smutných a chmurných situací a myšlenek vytáhne, nebo vám dá jen jakýsi pocit, že je zase vše dobré, a nebo vás svou pomocí stáhne ještě víc na dno.
V tento moment je vám to stejně jedno, nejste na své problémy sami. Máte přítele, který pro vás udělá cokoliv...

Komentáře (0)